TYRELL'S COURT
dvorní sandbox

odkaz pdf Tyrell's Court
stále se na něm pracuje

Začínáme!

Vysoká zahrada, Hrad, Zahrada Růží
Úterý 6. června 284 AC, poledne, jasno
jméno vaše, jméno spoluhráče, či spoluhráčů

Zde je formát nadpisu, který prosím dodržujte, ať ta hra nějak vypadá. Barvičku si samozřejmě najděte každý tu svoji. Kdyby někdo chtěl nějaký neobvyklý odstín, můžu nabídnou nějaké kódy barev. Ohledně tempa hry, není kam spěchat, raději skvělý post o pár dní déle, než něco na honem. Rychlost je udaná 1xtýdně, což mi přijde optimální, aby se neztrácela souvislost, tak zkuste nepřekročit mezní termín 14ti dnů. Pokud si s něčím nebudete vědět rady, ptejte se v diskusi, jinak vše snad je v pdf Tyrell's Court, které budu průběžně upravovat. Úvodníky psát nebudu, leda by se vaše postava nedokázala zapojit sama. Krásné obrázky ilustračními využívejte, a tak všichni dohromady stvoříme úžasné místo pro život - Vysokou zahradu, hrad ze zlata a mramoru, tedy tak alespoň vypadá zdálky.

Zápletky a úvodní vztahy

Vysoká zahrada, sídlo přepychu, moci, všeho krásného, a ambicí... těch obzvláště. Žel každý z členů rozvitého růžového keře Tyrellů má povětšinou jiné cíle. Tedy pozdvižení a zvýšení moci i prestiže rodu Zlaté růže to mají na srdci všichni, jen každý to činí naprosto jiným způsobem a mnohdy i v jiné oblasti, a to je právě ten problém.

Největším z hráčů by se slušelo nazvati samotného Pána Roviny i Vysoké zahrady Lorda Mace Tyrella, který mimo svých tisíců rytířů a vojáků sází jednoznačně na svůj rod, jeho jednotlivé květy, a také na obchod. Lord Tyrell totiž nerad válčí, má sice největší armádu v Západozemí, ale má své rytíře i lid Roviny moc rád nato, aby obětoval zbytečně jejich životy, neřku-li více než stotisícová armáda Roviny má svou váhu i když neprolije ani kapku své či cizí krve. Proto Lord Mace raději rozšiřuje svůj rod, protože sňatky zajistí spojenectví i mírovou prosperitu. Jistě je třeba pečlivě zvážit, kdo přináší Tyrellům posilu spojenectví, kdo utiší či zjemní staleté spory, kdo zlepší obchodní podmínky, kdo vloží své dobré vlastnosti a schopnosti, protože i to se počítá. Nutno říci, že Mace není hluchý ani prostému volání lásky, i tu přeje svým synovcům či neteřím, tedy snaží se o to. Však zájmy rodu mají svou nepochybnou váhu v jeho chování.

Dále je zde v první řadě jeho máti Olenna, ta hraje daleko vyšší hru, skutečnou hru o trůny, a o svém synu často tvrdí veřejně, že je na takovou hru příliš hloupý, což si uvědomuje i Mace. Takže nechává v této hře často kralovat právě svou matku a strýce Gartha, kteří oba se v ní pohybují jako pravé šelmy. Olenna prosazuje zájmy rodu úplně jiným způsobem než Mace, a Garth se snaží celý ten rozvětvený růžový strom udržet v chodu, a u kormidla mocných v Západozemí, což je někdy opravdu heroický výkon. Každopádně Pánem Roviny je Mace Tyrell, a to je fakt, který Garth plně respektuje, a podle toho koná, Lord Mace má v něm tedy věrného a spolehlivého poradce. I Olenna nakonec se je-li to nutné podřídí svému synu, ale rozhodně přitom není potichu. Ten však svou vůli na matce prosazuje jen, když je přesvědčen o správnosti své volby, jinak často dá na radu Královny trní. A tak spolu tahle velká trojka žije v křehké rovnováze.

Poslední dobou se často připojuje k těmto třem i Lordova sestra Mina Caswell-Tyrell, zatím jako budoucí nástupkyně Olenny, a tedy příští spymaster rodu. I proto Mině prochází mnohé, otázkou je jak dlouho. Byla oddána za Lorenta Caswella, Pána Bitterbridge jenž je důležitým obchodním městem na Klikatici, zčásti také protože sestry Caswellovi byly provdané do mocných rodů, jedna dokonce k Lannisterům. Proto se musela lady Mina stát Paní Drsnomostu, aby zajistila pevné místo této obchodní křižovatky v impériu Tyrellů. Lord Mace hodně investoval do rozvoje říčního obchodu, i do Drsnomostu a jeho trhů. Žel Lady Mina je stále mladá, a baví jí motat hlavy i srdce mladých rytířů, čistě jen pro svou zábavu. Lorda Lorenta i celý Bitterbridge si sice omotala kolem prstu, ale kdyby se provalila nějaká její avantýra, Caswell by byl zřejmě rudý vzteky a nemilosrdný, na to je prchlivý více než dost.

Jedním, kdo se dostal mimo jiných v posledním čase do osidel Lady Miny, je chráněnec a kurýr Pána Roviny, Betrand Roxton. Tento básník a rytíř takřka bez kazu si však myslí na Victarii Tyrell, která sdílí jeho vášeň pro poezii, a dost možná jeho náklonnost i skrytě opětuje. Žel tato jemná a citlivá dívka je schovankou Lady Olenny, a ta jí chystá jiného ženicha, jistě daleko zvučnějšího jména a vlivnějšího rodu, snad i velkorodu. Jakýsi rytíř Roxtonů, byť oblíbenec Mace Tyrella, jistě nesplňuje představu Královny trní o vhodné partii pro Victarii.

Aby toho nebylo málo, i sestra Betranda, velmi schopná a nadějná diplomatka Rowena Roxton si hledá mezi muži Tyrellů ženicha. Mace totiž velmi stojí o to připojit jí k růžím svého mocného rodu, tudíž je k ní velmi vstřícný, dokonce se netají tím, že by rád aby byla v novém sňatku šťastná, a mohla tak své schopnosti pak plně odevzdat do služeb Zlaté Růže. Rowena si je vědoma hrátek Miny s jejím bratrem, tedy se snaží tohoto básníka před jejími planými svody bránit. Lady Roxton je silnou osobností, je schopna čelit i Lady Olenně, avšak Lady Mina je zkrátka Lady Mina.

Do toho všeho se vrací z Lysu prostopášník a donjuan Cedric Tyrell, aby přinesl k rodinému stolu pár zajímavých novinek, a vyslechl si nějaké to moudro otce svého, Senešala Roviny Gartha Tyrella. Prvním z jeho počinů bylo pozvání jisté Lucrecie Dorii, lyské podnikatelky v oboru služeb intimních. Když Lorda Maceho informoval All Spicer o jejím podnikání, naznačil Lord Tyrell, aby ji nabídli k odkupu dům v přístavu Highberth, kde jistě její podnik najde uplatnění, a prozatím nebude tolik na očích. Allu "Kořenáři" pak Pán Roviny naznačil, že on sám jako by o tom snad ani nevěděl...

Tedy vyražte do spletitých zákoutí hradu,
a najděte si svůj kout pro hru, a hrajte!
Bavte se dobře!
Dopřejte fajn relax hru sobě, i svým spoluhráčům.

právě je
Úterý 6. června 284 AC, poledne, jasno

Váš PJ

Když ptáci pějí, a voda zurčí

Vysoká zahrada, Hrad, Vodní zahrady
Úterý 6. června 284 AC, poledne, slunečno, mírný vánek
Betrand Roxton, Victaria Tyrell

Není tomu tak dávno, co jsem se na kurýrní galéře "Jitřní poutník" vrátil do Vysoké zahrady z Grey Swallows (Šedých vlaštovek) na Kamenoschodech, z nejzašší výspy rodu Tyrellů na východě v Úzkém moři. Lord Tyrell to území získal odměnou od krále Aeryse za vyhnání pirátů z těch končin, a buduje tam tvrz a obchodní městečko. Nic moc tam není, jen skály a racci, ale pro obchod je to místo více než strategické. I tak jsem rád, že jsem zas v civilizaci se vším jejím komfortem. I když cestování mne bavilo, kapitán Poutníka Ludwik Weall se ukázal jako dobrý společník i hostitel. Sám občas vyřizuje vzkazy našeho pána po celém Západozemí, po celém rozvětveném obchodním impériu Tyrellů, jež obestírá snad celý známý svět. Po návratu jsem vyřídil Pánu Roviny, Senešalu Garthovi, a Allu Spiceru nové informace, o tom jaká panuje situace na Kamenoschodech, jak se vyvíjí válka mezi Tyroshem a Lysem, a jak pokračuje budování Šedých Vlaštovek. Také jsem přivezl nějaké listiny, stejně jako jakési luxusní překvapení Lorda Mace z Dálného východu pro jeho paní Lady Allerii k jejímu dni jména, jež se blíží. Dárek jsem svému pánu samozřejmě v tichosti předal, a nyní mám volno, dokud Lord Tyrell nebude zas něco potřebovat osobně vyřídit.

Jelikož se za dva dny koná turnaj na počest sličné a vznešené Paní Roviny, rozhodl jsem se odpoledne využít pro trénink svých bojových dovedností, tajně doufajíc že se mi podaří zkřížit své kopí i meč s Kastelánem Vysoké zahrady Lordem Randyllem Tarlym. Tento vyhlášený bojovník a generál prý pobývá na cvičišti poměrně často, tedy pokud mu to jeho úřad dovolí. Kdyby tam i nebyl, jistě díky blížícímu se turnaji tam naleznu jiné rytíře s nimiž budu moci zlomit nejedno kopí.

Vodní zahrady
doprovodná hudba do Vodních zahrad

Jelikož je krásný slunečný červnový den, osmělil jsem se a poslal Lady Victarii, známé ctitelce poezie a umění, psaníčko v němž jsem jí pozval na oběd ve Vodních zahradách, přičemž jsem uctivě podotknul, že se dostavím poněkud neslušně v oprýskané obyčejné cvičné zbroji, neb odpoledne chystám se tříbit svůj šermířský um v kolbišti, jež je z Vodních zahrad nedaleko.

Teď netrpěliv čekám za zvuků libého zpěvu ptactva a zurčící vody četných fontán a potůčků zde tekoucích v jednom z útulných pavilónků zahrad, zda má dáma mou prosbu vyslyší. Je vpravdě příjemné počasí, teplo, ale ne parno, neboť léto teprve nesměle klepe na dveře, navíc fouká lehký vánek. V obouchané cvičné zbroji, s jedinou růží barvy rudé v ruce vyhlížím schovanku Lady Olenny, zatímco hradní šenkýřka servíruje oběd a víno na stolku pavilónku.

pavilónek

Férová hra

Vysoká zahrada, Hrad, salónek blízko komnat lady Miny
Úterý 6. června 284 AC, poledne, slunečno, mírný vánek
Lorent Caswell, Mina Caswell-Tyrell
♫

Víno je červené a je cítit po černých třešních. Jednoduché a příjemné. Když přiložím pohár ke rtům a upiji, dostane se mi chuti, která je bohatší a složitější: přidávají se tóny švestek a malin, mísí se dohromady.
V salonku jsou otevřená okna a lehké závěsy třepotají ve vánku, jenž k nám přináší vůni ze zahrady a zpěv ptáků, který soupeří s tiše hrající hudbou. Ze vzdálenějšího rohu místnosti zní jasný, zvonivý smích; některé z mladších děvčat se tam hned po snídani seskupily a tráví svůj čas tím, že si navzájem vytvářejí složité účesy. Do celého procesu zapojily i jednu služebnou, ale jakkoliv jsou její prsty nepochybně zkušenější a pečlivější, tentokráte jim slouží jako panenka na hraní. Ne všechny jejich pokusy jsou marné, ale upřímně se začínám děsit chvíle, kdy je napadne svou hru povznést a přinést si líčidla.
My ostatní sedíme po malých skupinkách, čas před obědem plníme konverzací a nesčetnými koly piketu. Hrajeme jen o několik málo drobných, ale stačí to na to, aby se celá věc nezdála úplně bezpředmětnou. Pohled na mé karty mi teď radost nedělá – s takovou rukou mám jen sotva šanci svou protivnici porazit, ale přesto se usmívám. Jsem už smířená se svou prohrou, když pozornost snad všech vzbudí rozruch na Slavném nádvoří, a tak se nahrnou k oknům, aby zjistili, kdo to přijel. Sbírám tedy karty a srovnávám je do jedné úhledné hromádky.
Dění na nádvoří je neudrží dlouho. Obdařím svou společnici omluvným a snad i trochu provinilým úsměvem. „Promiň mi, drahá, nevěděla jsem, že budeme dál hrát. Napadlo mě, že se budeš chtít naobědvat, ale hádám, že si oběd můžeme nechat přinést sem. Mám rozdat?“ optám se, a natáhnu se pro karty, aniž bych čekala na odpověď. Jsem si jistá, že mi tentokrát bude štěstí přát o něco více.

The Man of Culture

Vysoká Zahrada, přístav Highberth a Hrad
Úterý 6. června 284 AC, poledne, slunečno, mírný vánek
Lucretia Doria, "lady" Adeerie,
Garth Tyrell, Cedric Tyrell

současná podoba domu rozkoše (v rekonstrukci)

nádvoří hradu s fontánou

Cedricova hygiena a příprava na setkání s otcem

Příšery a panny

Vysoká zahrada, Vodní zahrady
úterý 6. června 284 AC, poledne, jasno
Rowena Roxton, Olennka Tyrell a různé dvorní dámy,
lady Olenna Tyrell

Přitisknu se zády na cypřišovou stěnu živého plotu. Nos mi naplní vůně pryskyřice a jeho měkké jehličky lehce obejmou má ramena.
Zklidním dech spolu s rozdováděným srdcem a ohlédnu se, jen abych zjistila, že keř za mnou tvoří clonu tak celistvou a neprostupnou, že bych jí neproklouzla, ani kdybych sebevíc chtěla. Navíc si nemíním natrhnout výšivky svých šatů.
Na tvářích, které se zbarvily do odstínů růží, se mi objeví veselý úsměv.

„Uáááááá!“ dívčí hlas předchází svou majitelku o dobrých tucet stop. Děvčátko v nadýchaných šatech v barvě poledního slunce vyběhne zpoza okrasné zídky. Před ním utíká další dvorní dáma a se smíchem a výskáním probíhá mezi květinovými záhony.
Minou mě bez povšimnutí, plně zaměřené na hru.

Nakloním se zpoza cypřišové stěny a chytím suknice šatů pevně prsty.
Teď nebo nikdy.
Rozběhnu se proti dlouhému pásu vodního bazénku, který se táhne skrz Vodní zahrady. Jeden krok, druhý a... odrazím se a přeskočím proud vody.



„Tam jeeee!“ ozve se od mostku opodál vysoký hlásek malé Olennky Tyrell. Nejmladší kvítek tyrellského rodu vedl skupinku Příšer poté, co první kolo hry jako Panny docela jasně prohrály během pár chvil. Velkou měrou za to mohlo to, že se maličké lady nedokázaly schovávat bez hihňání a nápadného vykukování zpoza stromků.
Na druhé straně vodního kanálu mě už čeká trojice urozených dam, každá ženoucí se z jiného směru.

Znovu zpět? pomyslím si, ale nakonec se s pobaveným úšklebkem zastavím a zvednu ruce na znamení, že se vzdávám. Přece jen, už bude brzy čas oběda a chůvy se začnou brzy shánět po těch mladších z nich.
V dalším okamžiku mě zasype radostný výskot a paže několika dívek, které symbolicky sežerou poslední Pannu.

Když pak o něco později kráčím v rozjařené náladě Vodní zahradou, zatočím kolem sloupoví z mramoru a přímo před sebou spatřím pod altánem společnost, která nemůže patřit k nikomu jinému než ke Královně trnů. Letmým dotekem vlasů se ujistím, že mi ebenově hnědé lokny splývají po ramenou a že je propletené řetízky připomínající erb mého rodu drží kolem týla v účesu, jak by měly.

Poté rozvážným krokem vyrazím vstříc lady Olenně a s úsměvem pozdravím jak ji, tak její doprovod.

Ta nejvzácnější návštěva

Vysoká zahrada, Hrad, Smaragdový salónek
Úterý 6. června 284 AC, poledne, slunečno, mírný vánek
Lorent Caswell, Mina Caswell-Tyrell

Nové karty jsou ke mně vskutku vstřícnější. Během několika minut mám tak vítězství skoro jisté a během další chvilky je po všem. Dopíjím svůj pohár vína a dolévám sobě i zbytku mého stolu. Začíná to vypadat na pozdní oběd – zvažuji, že se najím na některé z teras, když vtom k nám z chodby dolehne zvukk rázných kroků. Jakmile se otevřou dveře, vše v místnosti utichne. Tvářím se docela nezaujatě, jako bych mohla splynout se zbytkem místnosti a celé to bylo vzrušující hrou na schovávanou. Nemá dlouhého trvání, Lorent by mohl být zrovna tak loveckým psem a já laní; konec je stejný: dostane mě.

Když přede mnou pokleká, nedokáži se ubránit úsměvu. Líbá mou ruku a já jej hladím po tváři. „Lorente…“ Pohled mi padne na nabízenou květinu. Vtisknu mu polibek na tvář a ztiším hlas tak, abych mu dopřála alespoň iluzi soukromí a aby věděl, že má slova patří skutečně jen jemu. „Copak jste prošel všechny zahrady, abyste v nich našel tu nejkrásnější růži? Věřte, že bych vás přijala i bez daru, kdyby to znamenalo, že byste byl po mém boku o něco dříve.“ S těmi slovy se od něj na okamžik odtahuji, beru do rukou pohár vína a nabízím mu jej. Jeho přítomnost mě neskutečně těší – kdo jiný by mi věnoval tolik svého času? Nikomu jinému na mém štěstí nezáleží tak, jako mému muži.
Z čistého rozmaru ladně opouštím své místo v křesílku, usazuji se mu na koleno a objímám jej kolem krku. Co záleží na tom, jak skandálně to může působit, když není nikdo, kdo by proti tomu něco řekl? „Doufám, že vás cesta příliš neznavila. Nic by mi neudělalo větší radost než s vámi poobědvat.“

Láska mého srdce

Vysoká zahrada, Hrad, křídlo Pána hradu, Terasa
Úterý 6. června 284 AC, poledne, jasno
Mace Tyrell, Allerie Tyrell

Ser Betrand Roxton, stejně jako kapitán Poutníka Ludwik mi udělali opravdu radost, totiž že stihli připlout dostatečně včas před turnajem a oslavami ku Dni jména mé nejmilovanější choti Allerie, neboť můj objednaný dárek z Essosu díky tomu dorazil včas, a teď již ukryt čeká na ten správný okamžik, než bude mnou předán. Strýc Garth organizuje turnaj a celé slavnosti, jistě vše bude dostatečně vřelé a okázalé, i když je mi jasno že zrovna můj strýc z toho má asi nejmenší radost, neboť přesně ví, co nás to bude stát. Chtěl dokonce jen turnaj, ale já přikázal aby bylo i klání bardů a básníků. Je sice skvělé, že udatní rytíři se budou bít o pouhou pozornost a dekorování Paní Roviny, ale co by to bylo za Den jména, kdyby i bardi a básníci neopěvovali krásu a vznešenost První Dámy Roviny a srdce mého! Ať to stojí co to stojí, na tomto opravdu šetřit nehodlám!

Jediné co mne trochu tíží, je má vlastní účast na tomto turnaji. Tak rád bych se i já bil pro krásu své Milé, ale Válečník mne ohledně boje příliš nepožehnal. Tedy meč držet umím, tu a tam i výpad se mi povede, ale nerad bych si uřízl ostudu. Možná Garth myslí i na toto, a vybere mi soupeře jež bude odpovídat mým schopnostem, abych úplně nebyl pro smích.

výhled z terasy do zahrad i do podhradí

Oběd nám připravují na terase v mém křídle hradu, neboť je krásný den, škoda nejist na čerstvém vzduchu. Oba hoši s námi dnes nejí, Willas obědvá se zbrojmistrem, a malý Garlan mne umluvil, aby mohl taky jíst s nimi, kousek od cvičiště a hrdinných rytířů, kteří díky blížícímu se turnaji hradní kolbiště doslova oblehli. Komnaty naše nechávám už týden zdobit čerstvými pugéty růží a jiných květin v počtu až neslýchaném, ale i kdybychom pro kytky nemohli komnatami ani chodit, nic nevyváží úctu a lásku, kterou ke své Paní chovám. Jen moje jméno a rod mi umožnili, že jsem si mohl vzít ženu tak nádhernou a vznešenou, a já si užívám každou chvíli po jejím boku.

Stůl se již doslova prohýbá pod malou hostinou, ale služebné stále nosí další lahůdky, rozličné víno, i všechny pamlsky co má Allerie tak ráda. Kytice růží různých barev velmi rafinovaně svázáná zdobí samozřejmě i hodovní stůl na terase, která je prohřívána poledním červnovým sluncem. Zpěv ptáků ze zahrad je slyšet až sem.

zahrady pod námi

Celou dobu se široce usmívám a kochám se krásou své ženy.
Chlapci pojí se zbrojmistrem, chtěl jsem s Tebou má Paní poobědvat sám, abych se mohl těšit nerušen Tvými půvaby, a abych mohl se pást na každém gestu, či úsměvu Tvých rudých rtů.
Ano, i já umím být poetický, však popsat v plnosti Allerii, ženu mou milovanou to nedokážu. A moc dobře to vím. Dokonce dokáže snést i mé mnohé nedostatky, a k tomu všemu i mou Matku, a to je opravdu výkon.

Konečně je vše na stole, svíce hoří, a služky nás po mém gestu opustí, sám naliji víno, a i rád nandám jídlo sobě i Allerii, chci aby pocítila mou péči, i toto je součástí oslav samotné existence této úžasné ženy, jíž mám tu čest býti mužem.
A jaký jsi zatím měla den?
Zeptám se mile. Já musel vyřizovat nějaké papíry a pracovat na našich obchodech, ale to teď jako by nebylo. Jsem svěží, usměvavý, a jsem tu jen a jen pro Lásku mého života.

Všechny růže světa

Vysoká zahrada, Hrad, Smaragdový salónek
Úterý 6. června 284 AC, poledne, slunečno, mírný vánek
Lorent Caswell, Mina Caswell-Tyrell

Potěšeně se zasměji. Když se mé ruky znovu chopí, nabídnu mu k polibku bělostnou, jemnou vnitřní stranu zápěstí. Tak citlivé, tak zranitelné místo… „Všechny růže světa? A co ještě, co po nich?“ optám se.
Přikývnu. „Ta malá chvíle čekání mu nijak neublíží – pro mé štěstí ji jistě přehlédne. Kdyby bylo třeba,“ uvažuji hlasitě, „ráda mu to vysvětlím sama.“ Vesele se zazubím. „Měla jsem se dobře, i když se mi trochu stýskalo. Budu vám muset častěji psát,“ poznamenám věcně. „Nedělala jsem ale nic příliš vzrušujícího, hlavně pomáhám matce, dohlížíme spolu na vzdělání a výchovu dívek. To by vám jistě připadalo strašlivě nudné. Taky mi to tak připadá. Takže je mnohem důležitější otázkou to, jak dlouho se tady se mnou zdržíte, a zda to bude dost dlouho na to, abychom si spolu vyjeli na projížďku. Možná malý lov?“ Zkoumavě se mu zahledím do tváře. „Máloco mi tak rozproudí krev v žilách…“
S pohlazením po hrudi se zvedám z jeho kolene a přivolávám k sobě služebnou. „Drahý, co poobědváte?“

Rodinné štěstí

Vysoká zahrada, Hrad, Vodní zahrady, Labutí altánek
Úterý 6. června 284 AC, poledne, jasno, slunečno
Luthor Tyrell, Elyn Tyrell, Theodore, Olennka
okrajově Betrand Roxton, Rowena Roxton

Stojím ve vínové kazajce, která je rozhalená, a pod ní svítí bílá košile též rozhalená. Opřen zlehka o mramorový sloup Labutího altánu ve Vodních zahradách, s pohárem dobrého Zlatého stromovinského v ruce, sleduji pohledem otce starostlivého svou rodinku. Tu Thea, který právě krmí labutě rohlíky u velké kašny, tu starostlivou a překrásnou ženu mou drahou Elyn, jež z bezpečné vzdálenosti sleduje, jak malá Olennka dovádí s Lady Rowenou Roxton a ostatními mladými dámami. V altánu za mými zády zatím Gilla, jedna z komorných Mé Paní chystá pro nás oběd na stole.

Labutí altán

Radostná chvíle rodinné pohody, co víc si muž může přát?

Moji nejdražší, ani já nijak nevynikáme ve Vysoké zahradě, prostá spokojená rodinka, jež je částí velkého růžového keře. Já nejsem tak nadějným kapitánem a skvělým bojovníkem jako můj bratr Rupert, ani neokouzluji svým šarmem každou sukni na potkání jako Cedric, nejsem takový diplomat jako Garth, ani vynikající voják a velitel jako můj otec Moryn, a už vůbec nejsem intrikán jako Lady Olenna. Možná bych si i já měl už hledat v rodu našem tu svou nezastupitelnou pozici, protože až čas postoupí, a mladý Willas se stane Pánem Vysoké zahrady, tak už budu já i moje děti jaksi na okraji zájmu a všeho dění. Ne, že by to byla nějaká tragédie, ale v tom čase bych měl rodu také něco výrazného přinášet, ne jen brát. Jenže co? Možná bych si o tom měl promluvit se strýcem Macem, či spíše s Garthem, který v podobné situaci zřejmě také byl, a rozhodl se správně. Dnes je nepostradatelný.

Vodní zahrady

Opodál spatřím v brance procházet na okamžik sera Betranda Roxtona, jde ve cvičební zbroji, přesto však růži v ruce nese... zajímavé. Můj pohled se sveze k malé Olennce, ale Lady Roxton už je pryč, minuli se s bratrem, aniž by si toho jediný z nich všiml. V krátkém čase i ser Betrand zmizí mým očím. Zřejmě má někde poblíž dostaveníčko s nějakou dámou, ale to není má věc, přesto připomene mi, že i já chtěl odpoledne potrénovat na kolbišti, kdoví třeba právě s básníkem ve zbroji, jímž kurýr mého strýce také je.

To už mne z mých myšlenek vytrhne má nejmilejší, vrací se i s dcerkou ku mne, obě rozesmáté. Tak jim to sluší. Právě včas, neboť Gilli hlásí, že je prostřeno.
Theo! Oběd!
Popoženu synka ke stolu v altánku z mramoru, a zlehka obejmu svou Elyn v pase, abych jí k sobě něžně přivinul, a sladce políbil. V mých modrošedých očích se zrcadlí láska má k ní i k dětem.

Luthor Tyrell

Rodinné šťastie

Vysoká zahrada, Hrad, Vodní zahrady, Labutí altánek
Úterý 6. června 284 AC, poledne, jasno, slunečno
Luthor Tyrell, Elyn Tyrell, Theodore, Olennka
okrajovo Rowena Roxton

Elyn Tyrell-Norrige

Vysoká zahrada, Hrad, křídlo Pána hradu, Terasa
Úterý 6. června 284 AC, poledne, jasno
Allerie Tyrell, Mace Tyrell

Černá růže

Rupert Tyrell

Černá Růže

Vysoká zahrada, Hrad, Vodní zahrady, Labutí altánek
Úterý 6. června 284 AC, poledne, jasno, slunečno
Rupert Tyrell, Luthor Tyrell, Elyn Tyrell, Theodore, Olennka

Po jemném polibku usedneme kolem stolu. Gilla servíruje jídlo, dolije mi pohár vína, a mé drahé Elyn taky nalije, pokud ta nemá jiné přání.

Díky ti, Matko a Kováři, že máme hojnost jídla, a prosíme za dobrou úrodu v Rovině, díky ti Válečníku, že žijeme v míru, díky Otče za rod Zlaté Růže, nechť prospívá, díky Panno za čistotu naší vzájemné lásky, kéž Stařeno to tak i zůstane, a Cizinče vždy nám připomínej, že nic není samozřejmé, a za vše je třeba děkovat.

Dobrou chuť!

Krátkou modlitbou zahájím oběd, a pak se do té hostiny pustíme s chutí. Nikdy jsem nebyl kdovíjak zbožný, ale Bůh sedmi tváří dává životu člověka řád, a chci aby to také věděli mé děti. Na jejich životní cestě přijde mnoho lákadel, které je můžou zavést na scestí. Měli by vědět, že existují hodnoty věčné, které je provázejí i když to vůbec necítí. Jsme na světě z nějakého důvodu, pro úkol, který můžeme vykonat jen a jen my, nikdo jiný. Sedm tváří Božích k tomuto naplnění našich životů ukazuje cestu o tom jsem přesvědčen.

Olennka

Něco trápí (škvaří) tvou mysl, můj nejdražší?
Lehce jako jemný vánek pohladi mne slova mé milé Elyn. Její láska jí ku mne otevírá všechny brány, a tak vidí, spíš cítí že skutečně něco škvaří mou mysl. Ale nechci kazit tuto překrásnou chvíli tím, abych hovořil potřebě mé vracet rodu svému to štěstí, že můžeme žít zde v přepychu Vysoké zahrady.

Pohladím její bujné vlny kadeří, mé oči se vpijí do jejích, a už to vypadá, že vyjevím své myšlenky. Když tu se poblíž ozvou těžké kroky, a vzduchem se rozlehne sytý baryton mého mladšího bratra Ruperta.
I tobě bratře!
Stále s rukou ve vlasech Elyn otočím svou tvář po příchozím. Ten neváhá, a zdraví i ženu moji milou. Opominu fakt, že ráno už je definitivně pryč. Bratr zřejmě propil celou noc, vstával teď někdy, a nejspíš ne sám. Už už chci reagovat na jeho bratrské hecování, ale to už mne nevnímá. Věnuje se naplno dětem, které samozřejmě k oblíbenému strýčkovi vystřelí jako dvě šipky z kuše, ani se je nesnažím je udržet u jídla, bylo by to stejně marné.

Theodore

Teprve teď sjede má ruka po šíji mé krásky, přes ramena, bok a zadeček, aby se vrátila zpět pro pohár. Dotek můj byl jemný, jako láska sama, ne pouze vášeň, ale láska v celé své hloubce a pestrosti jak jí lze vyjádřit.

Můj zrak teď patří zcela bratru mému v objetí dětí, a jeho lásce, jak jí teď popouští uzdu jak hřebci vranému. "Černá růže", tak mu říkají, ale jak ho teď vidím s dětmi v jeho mohutné náruči, myslím že temnoty v něm žádné není. Ať je jaký chce, jednou bude skvělým otcem! Jen musí potkat tu jedinou květinku, která půvaby všech ostatních žen zcela zastíní, a do té doby bude zřejmě přelétat, a Lady ho budou opouštět, však holky... ty mu jistě zůstanou. Mírně se usměji. Ne, nemám recept na to, jak ženu si udržet, krom lásky k ní, k té jediné mezi všemi.

Gilli, příprav ještě jeden talíř, můj bratr s námi pojí. Není-liž pravda Ruperte?
Zaúkoluju komornou, a to mi umožní zachovat si otcovskou tvář, a jaksi přehlédnout, že se děti cpou bonbóny namísto pořádného oběda.

Čierna ruža

Vysoká zahrada, Hrad, Vodní zahrady, Labutí altánek
Úterý 6. června 284 AC, poledne, jasno, slunečno
Luthor Tyrell, Elyn Tyrell, Theodore, Olennka, Rupert Tyrell
okrajovo Rowena Roxton

Možno skutočne existuje ona spomínaná, legendami opradená ženská intuícia. Zvláštny šiesty zmysel. Mrazivý pocit, ktorý sa preženie po vašej šiji, skĺzne cez chrbát k pažiam a prenikne až do končekov prstov, zanechávajúc po sebe drobné stopy, zimomriavky.

Ne, určitě je jitro…

Doteky na terase

Vysoká zahrada, Hrad, křídlo Pána hradu, Terasa
Úterý 6. června 284 AC, poledne, jasno
Allerie Tyrell, Mace Tyrell

Lehce se dotýkající mé levé ruky na stole ležící, svými štíhlými dlaněmi a prsty neposednými, utápěla se v očích mých, zatím co jsem víno naléval jí i sobě. Když poháry naše plné byly, mohl jsem se pokoupat i já v hlubokých očích jejích, a jak rád jsem to učinil! Doslechl jsem se, že ač proti mým nařízením, tu a tam svou laskavou poznámkou zasahovala i tak do příprav oslav ku Dni jména jejího. Nijak mne to nezlobilo, ba právě naopak. Samozřejmě věci jež jí měly zůstat skryty, ty podléhaly většímu utajení, třeba ono překvapení jež ser Betrand z Essosu přivezl. Ovšem přípravy hostin, těm mohla jen prospět svým úsudkem a jemným smyslem pro krásu, a nenucenou eleganci, zkrátka vším co jí bylo vlastní, a co na ní neustále obdivuji.

Paní Roviny Allerie Tyrell

Na její kompliment se jen mírně usměji, je znát že mi taková slova od ženy dělají dobře. Dokonce se zajímá, jaký den jsem měl zatím sám. Lehce se zamyslím, a v nitru koriguji nudný den třídění a reakcí různých obchodních či diplomatických zpráv, a snažím se vybrat alespoň něco zajímavého. Přitom se bříška jejích dlouhých prstů jakoby mimochodem proběhnou po citlivé vnitřní straně mé ruky. Příjemný mráz mi přeběhne po zádech a zastaví se až v zátylku, musela si toho všimnout, však dělá jakoby nic. Není jen vznešenou dámou, i pozornou milenkou, která ví jak udržovat svého milého v příjemném napětí při činnostech všednodenních. Na sucho polknu.

Samé papíry drahá, samé papíry, listy a zprávy, tím jsem se brodil. Pak porada s Allem Spicerem a Duncanem Loď, naše obchody jen kvetou, ale je třeba je neustále zalévat a bdít nad nimi, aby bylo z čeho platit naše potřeby. Zkrátka běžný den, jako každý jiný. Ještě jsem si taky dnes chtěl někde v soukromý potrénovat šerm, přeci jen bylo by pěkné, kdybych jako tvůj muž i turnaj přímo s mečem, či kopím v ruce osobně na kolbišti zahájil...
Těžce ze sebe soukám, ještě rozechvělý jejími doteky, víc už říci nestačím, neboť má láska mne začne krmit velmi svůdně dortem jakýmsi. V tomhle je opravdu jedinečná, dokáže i muži zavalenému nudnou prací nenuceně připomínat že život je i o rozkoši a jiných příjemných věcech, než jen o starostech.

Snad počasí bude přát.
Odtuším, a spolu s ní pozdvihnu pohár s lahodným vínem.
Ať nám vše vyjde!
Připiju nám vesele. Udělám pro to aby byla šťastná maximum, ale možná ona stojí i o něco jiného než o skvělou veřejnou oslavu. Ta je samozřejmě nutná, i z důvodů politických. Celý svět a Rovina musí vidět, že v rodině Mace Tyrella je vše tak jak má, to dodá mým poddaným nutnou jistotu, a mým sousedům to ukáže naši sílu.

Ponořím se do jejích hlubokých očí, a poháry zazvoní, lehce upiji, a víno labužnicky proženu všemi zákoutími svých úst, zatímco obdivuji jeho zlatou barvu proti slunci, jak hází lesk, pak zakroužím pohárem, aby víno uvolnilo své aroma, a přivoním k té nádheře. Je znát, že ohledně vína jsem rozhodně fajnšmekr par excelance. Pak teprve polknu, a promluvím.

Allerie, růžičko moje sladká, řekni co by ti dnes udělalo radost? Cokoliv.
Zeptám se se zájmem, neboť je možné, že má chuť slavit svůj Den jména i jiným způsobem, takovým který by mne třeba ani nenapadl. A já jsem připraven jí to splnit, i kdybych měl kvůli tomu dnešní odpoledne odložit nudnou úředničinu.

Spousta smíchu

Vysoká zahrada, Hrad, Vodní zahrady, Labutí altánek
Úterý 6. června 284 AC, poledne, jasno
Luthor Tyrell, Elyn Tyrell, Theodore, Olennka, Rupert Tyrell

Jiskřivý smích Elynin se rozběhne zahradami, a naprosto je ovládne. Ó, jak jí miluji, celou svou silou, celým svým srdcem, celou svou myslí. Je dokonalým štěstím mít takovou ženu, mít jí nablízku, vedle ní usínat i se vzbouzet, vedle ní jíst jako nyní, i jen s ní být v těch nejbanálnějších okamžicích každého dne, milovat jí, a být jí milován. Je jako životodárná voda mého života. Opět má ruka se chopí jejího štíhlého pasu, a přitáhnu si jí k sobě, jen z čisté radosti její přítomnosti, a protože můžu. Zatímco Elyn se pokouší marně zastavit příval bonbónů do úst našich dětí, hlasitě se rozesměji, pro to kouzlo této chvíle. Jako má pravomoce otec, tak má právo i strýc rozmazlovat svého synovce i neteř. Je zbytečné s tím bojovat.

Ano, má drahá Elyn, taky si myslím, že už by mohl svou sílu a um rozdávat dál, do synů i do dcer. Možná bys měla říci tento postřeh tetě Olenně, ta mu jistě nějakou dobrou partii ráda přihraje, a nebo promluvím s Macem, stejně jsem ho dnes chtěl vyhledat, ten rychle najde nějakou Lady, jejíž rod může být tomu našemu opravdu užitečný.
Můj hlasitý smích zve mého bratra k naší tabuli.
Mezitím s výskotem utíkají na oko před tesáky Rupertovými naše ratolesti do zahrad. Nakonec je to sám bratr, kdo je i sebe zažene se smíchem ke stolu.

Samozřejmě, že budou po tobě! V tom je právě ta Otcova spravedlnost. Čím si častoval naše rodiče, to se ti v plné míře vrátí.
V bujaré náladě si sedneme nakonec všichni k výbornému jídlu a pití, a s gustem se do té menší hostiny pustíme. Bratr hladově a živelně jak je jeho zvykem. Když zaženeme první hlad a žízeň nadhodím.
Tak co Ruperte, připravuješ se na turnaj? Hradní kolbiště je už pár dní doslova v obležení, taky se odpoledne chystám vyzvat tréninkově některého z rytířů, co tam potkám. Co Theo, půjdeš se podívat na tatínka? Nebo raději na strýčka?
Klouček s plnou pusou a očima navrch hlavy jen zuřivě kýve blond hlavičkou na souhlas. O souboj s bratrem ani nestojím, vím že je lepší než já, vždycky byl, má prostě pro boj talent.

hradní kolbiště

A co ty miláčku?
Políbím lehce mastnými rty líčko mé lásky.
Půjdeš se podívat na trénink? Či raději vyrazíš za tetou Olennou naznačit, že by Rupertovi měla najít nějakou ráznou Lady, co by jeho sílu uměla usměrnit tím správným směrem? A nebo půjdeš do města si vybrat nějakou novou róbu na turnaj?

Zkažené zuby Královny trnů

Vysoká Zahrada, Hrad, komnaty Gartha Tyrella
Úterý 6. června 284 AC, poledne, slunečno, mírný vánek
Garth Tyrell, Cedric Tyrell

Cedricova vzpomínka: Jak před rokem vyjížděl do Lysu

Dvůr v Zahradě

Vysoká zahrada, Vodní zahrady
úterý 6. června 284 AC, poledne, jasno, slunečno
Leonel Tyrell, Janna Tyrell, Rowena Roxton,
Lady Olenna Tyrell a různé dvorní dámy

Na tváři se mi mihne letmý úsměv, když mě lady Olenna vyzve, abych přistoupila k ní.
Její reputace ji předchází. A přesto většina lidí neví, co od ní čekat. Lhala bych, kdybych tvrdila, že mi taková vlastnost neimponovala.

Po její otázce se krátce rozhlédnu kolem sebe po Vodních zahradách. Jen těžko byste v Západozemí hledali krásnější město, než jakým je Vysoká zahrada. Místo jako z balad bardů, kteří pějí o ráji.
V menší míře však každé rodové sídlo v Rovině připomínalo ta další. Každé z nich bylo plné slunce, kvetoucí zeleně, která těšila zrak, a nespočtu vůní, jež laskaly srdce.
Vysoká zahrada oplývala tím vším, jenom v mnohem hojnější míře. Tam, kde jinde byl záhon květin, tady to byly kaskády čítající tisíce květenství.
Tam, kde jiní zbudovali zahradu, měl rod Tyrellů propletený labyrint zahrad, parčíků, teras a altánů, ve kterém se vyznali snad jen místní zahradníci.

Půvab zahrad však nebylo to, na čem by mně osobně tolik záleželo.
„Líbí se mi zde,“ přisvědčím lady Olenně. „Trochu se mi sice stýská po domově, oproti Prstenci však je tady tolik nových tváří a tolik zajímavých osudů... doma už jsem každého znala a toto je přeci jen vítaná změna.“
Počkám, zda k tomu Královna trnů něco sama dodá, a pak se obrátím k jejím příbuzným, kterým mě představuje.

„Lady Janno,“ obdařím šlechtičnu přátelským úsměvem a klesnu v úkloně. „Možná jsme se už viděly? Docela jistě nějak letmo na chodbách hradu.“ Raději nepředpokládám, že si mě bude pamatovat. Dvorních dam jsou u dvoru tucty a zapamatovat si je dokáže být oříšek.

Poté se obrátím ještě k červenajícímu se mladíkovi, v němž poznám bratrance lorda Maceho.
„Krásné ráno i Vám,“ pozdravím jej a včas se zastavím, než bych k němu natáhla ruku. Nevypadá, že by o to zrovna stál. Vlastně si nevzpomínám, že bych ho doteď kdy třeba jen zahlédla. Jedna z komorných mi tvrdila, že prý je věčně zahloubaný do knih a že ona tomu sice nerozumí, ale kdyby šlo místo jídla a pití jen číst, pan Leonel by prý stál první v řadě na to, aby mohl takovou změnou projít. „Prý jste vášnivý čtenář,“ nadhodím zlehka, konverzačně, ač mě odpověď opravdu zajímá.
„Co momentálně čtete? Jestli to není tajné...“

Poezie v zahradách

Vysoká zahrada, Hrad, Vodní zahrady
Úterý 6. června 284 AC, poledne, slunečno, mírný vánek
Betrand Roxton, Victaria Tyrell

Já tonu... a tonu beze spásy

Vysoká zahrada, Hrad, Vodní zahrady
Úterý 6. června 284 AC, poledne, slunečno, mírný vánek
Betrand Roxton, Victaria Tyrell

Nevím, jak dlouho jsem čekal na svou dámu. Však když jsem zahlédl sedíce uvnitř altánku, přes zde všudypřítomné keře růží, jak v překrásných šatech přichází, vše zapomenuto bylo. Rázně vyskočím z lavice, a již spěchám jí v ústrety s růží rudou, růží jedinou. Ladným pukrletem i úsměvem vřelým mne pozdraví, a starostlivě se ptá, zda nečekám dlouho.

Já před ní na jedno koleno kleknu, až ocel zbroje o kamínky cesty nelibým zvukem otře se. Cítím se jak trhan ve své cvičební zbroji, před ní jež jak princezna víl oděna i krásná je. S pohledem zabodnut ku střevíčkům jejím, s růží v ruce zdvižené, řku:

Ó, nikoliv Lady Victarie, čas při čekání na Vás jakoby snad ani neběžel, vždyť...

Já tonu v moři hlubokém
a tonu beze spásy,
a já nevolám o pomoc,
neb zmírám v moři krásy.

Toť moře širé, blankytné
a já jsem na něm pánem,
tak pyšně žádný námořník
svým neplul oceánem.

Dvě oči jasné, blankytné,
toť má jsou moře širá,
v jich krásy bezdné hlubině
se s úsměvem to zmírá.

Při recitaci pomalu zdvihám pohled svůj, až na konci básně utonu pohledem v očích jejích hlubokých. Jakmile mou růži osamělou přijme, pak se opět postavím, a rámě své nabídnu, abych uvedl lady ku stolu v altánu, teď již plnému dobrot, jídla a vína. Kol ptáci pějí, i mnohé fontány zurčí, když je mnou Victaria usazena k tabuli. Pak teprve přisednu vedle ní. Služebná Hedviga víno nalije, svíce zapálí, jedinou růži do vázy vloží, a pak se vzdálí.

Ještě jednou se omlouvám za vpravdě nehodný oděv můj. Leč turnaj se blíží, a mne je zapotřebí tréninku, abych svůj rod i dámu srdce svého v klání nezahanbil svým špatným výkonem.
Při dámě srdce svého spočinu v očích jejích, jakoby náhodou.
Snad drobný dárek z cest Vás potěší, drahá Victarie.
Přitom s úsměvem plným očekávání z váčku vyndám flakónek s exotickou jemnou vůni květin dalekého Volantisu (jasmín, či něco podobného), a položím jej před křehkou krásku na masivní desku stolu.

Počkám na její reakci, a pak pronesu krátkou modlitbu díkůčinění za dar jídla dobrého, vína i za dar života a přítomnosti Lady Tyrell u stolu mého, načež zdvihnu pohár zlaté stromoviny.
Na Vaši krásu, Mylady! Panna Vám žehnej, a radostí naplňuj!
Pronesu přípitek v zápětí, přičemž mé oči šťastně se smějí, neb v milé společnosti každý den krásný je.

Dobrou chuť přeji. Měla jste prozatím hezký den Má Paní?
Prohlásím vesele, a do jídla se pustíme, přičemž dost možná i konverzace poplyne jak potůčky z fontán blízkých. To však záleží také na Victarii. Nechci příliš k hovoru jí nutit otázkami, pokud třeba je hladová, pokud raději užije ticha zahrad. Mne šťastným činí již jen pouhá přítomnost její. Navíc právě z Essosu vrátil jsem se, měsíce cesty jen samými námořníky obklopen. To, že půvabná Lady Victaria přijala mé pozvání na oběd, to samo je mi neskonalou odměnou. Nyní mohu patřit do očích jejích, cítit sladkou vůni její, vnímat krásu její.

Pobavenie pri obede

Vysoká zahrada, Hrad, Vodní zahrady, Labutí altánek
Úterý 6. června 284 AC, poledne, jasno, slunečno
Luthor Tyrell, Elyn Tyrell, Theodore, Olennka, Rupert Tyrell

A tak sa náš obed nečakane zmenil na veselé posedenie v širšom rodinnom kruhu. Bolo mi to po vôli. Vždy som sa i verejne zastávala názoru, že krv nie je vodou a rodina by mala držať spolu, pod pevnou ochranárskou rukou muža a nežnou starostlivou dlaňou ženy. Navyše som mala rada zábavnú spoločnosť, ktorú môj najmilší manžel a jeho brat bezpochyby tvorili.

Všechny jeho slova jsem vnímala s pohledem přímo do jeho očí, i když bylo jasné, že to nebyl nepříjemný pohled. Ale ten, který se vám snaží naslouchat a vyslyšet všechny vaše slova, dokud máte co říci. „Věřím, že si povedeš více než dobře. V každém tvém pohybu během boje jsem vždy viděla eleganci a unikátní styl boje, který tě charakterizuje. Přesto jak víš, meč ani kopí jsem nikdy nedržela k ničemu jinému, než abych zjistila, že to není věc pro mne,“ usmála jsem se na něj a prsty něžně přejedu přes jeho tvář, téměř, jako kdybych ho chtěla uklidnit, i když jak jistě cítil, stáhla jsem nezbedný pramen jeho vlasů za jeho ucho.

Připili jsme si a já krátce upila, odložila jsem sklenici vína, nikoliv kvůli špatné chuti, nebo tak, spíše nebylo vhodné pít alkohol ve velké míře v tuto hodinu a během oběda. Měla jsem ještě nějaké záležitosti, které jsem chtěla vyřešit, i když vše se dalo odložit, nebo změnit den setkání. Nikdy jsem si neplánovala věci tak, aby se nedali odložit, přesto mi připadalo vždy vhodné se na domluvené schůzky dostavit, popřípadě nějak vynahradit to, že se nemůžu dostavit.

„Víš moc dobře, že jakákoliv minuta navíc jen s tebou, popřípadě s našimi dětmi mi dělá vždy tu největší radost. I kdyby se jednalo o krátkou procházku, projížďku, nebo navštívení nějakého místa společně. Hádám, že během oslav nebude moc času, jako vždy, si tě pořádně užít,“ usmála jsem se nevinně a pomalu upila opět víno s pohledem na něj. Oba jsme věděli, že Den jména znamená i pro něj další možné konexe, obchody a kdo ví co dalšího. Pro mne potkání opět tváří, které jsem dlouho neviděla, nebo dokonce potkání nových tváří?
Proto mé přání bylo jednoduché a prosté... více času s mým milým a mými potomky. Nic víc, nic míň.

Bratři proti všem!

Jak je tomu dlouho?

Vysoká zahrada, Hrad, Vodní zahrady
Úterý 6. června 284 AC, poledne, slunečno, mírný vánek
Betrand Roxton, Victaria Tyrell

Blízká setkání všeho druhu

Výbuchy smíchu

Vysoká zahrada, Hrad, Vodní zahrady, Labutí altánek
Úterý 6. června 284 AC, poledne, jasno
Luthor Tyrell, Elyn Tyrell, Theodore, Olennka, Rupert Tyrell

Má drahá Elyn se možné ženitby bratra mého chytne opravdu usilovně. Dokonce už jí i na mysl, zřejmě skáčí první vhodné lady na vdávání. Když však zmíní Lady Catherinu, doslova vyprsknu smíchy. Bratr tu dámu nezná, já jí však párkrát viděl, a to mi stačí k tomu, abych se hurónsky rozesmál při té představě. Ne, tohle Elyn nemůže myslet vážně, skoro až slzím od smíchu. Korunu tomu dá dotaz Rupertův, zda je ona Lady pohledná.
Přijde na to, bratře, přijde na to.
Pokud máš rád bytelný fortelný základ, u poněkud pomenší zapšklé matróny, pak ano! V tom případě je velmi pohledná.
Řičím smíchy. I proto svou drahou tak miluji, tenhle "jemný" humor řečený její andělskou pusinkou, přičemž se tváří jako hotové neviňátko, to je opravdu vražedná kombinace nevázaného veselí, tedy pokud dokážete ty náznaky rozkrýt.

Ještě, že takový vtip řekla jen před mým bratrem, kde nemusím držet vážnou a decentní tvář slušně vychovaného rytíře, takže si užiji chechotu dosytosti. To už i Elyn dává bratříčkovi možnost aby pochopil, svou žádostí o sladkou odměnu. Někdy v té době konečně popadnu dech, svlažím hrdlo vínem, a stále velmi pobaven se slzami smíchu v očích povídám.
Ne Ruperte, Elyn jen žertuje, musela by tě velmi nesnášet, aby ti přivázala k noze takovou kouli, a taková ona není, to víš jistě sám!

Otočím se k ženě mé, uchopím jí hlavu do dlaní, a jemně přesto vcelku vášnivě jí políbím.
Miluji Tě, miláčku!
Tím žertem mne opravdu dostala.
Mám rád svou rodinu!
Vřele pohlédnu na bratra, a pohled můj přejede i přes dítka má zas zpět k mé půvabné Elyn.

Další nabídka bratra mne však doslova vyrazí dech. Ať mi nikdo neříká, ani on sám, že rodina pro něj nic moc neznamená, když chce z nás učinit turnajovou trojici, a neváhá přibrat i Leonela, jemuž v rukou spíše sluší knihy, než meč.
Vždy se tváří jako nezodpovědný buřič a proutník, přesto neváhá jít do klání bok po boku s bratry, kteří mu zřejmě vítězství nepřinesou. Stále vesel jej zahrnu vděčným pohledem, tohle jeho gesto prostě oceňuji, ale taky chci, aby došel on vynikající bojovník v turnaji co nejdále, tam kam podle mého i svými schopnostmi patří.

To je od tebe šlechetné, ale neměl bys bojovat se stejně dobrými jak jsi sám? Třeba s kapitánem Igonem, a zbrojmistrem Cranem? Tři tak skvělý bojovníci mohou dojít opravdu hodně daleko, a kdo ví... třebas by taková trojice mohla i vyhrát. Se mnou a s Leem vypadneš záhy, to jsou lehké počty. Přesto těší mne opravdu velmi, žes to navrhl, a Lea to dojme ještě víc. Ale já zas moc chci, abys zrovna ty ukázal své umění v celé šíři. A to půjde, jen když k sobě přizveš na klání trojic opravdu vynikající bojovníky, jako jsi i ty sám. Konečně prý přijela delegace Lannisterů, a někdo by jim měl trochu zkrouhnout ten jejich hřebínek v turnaji. Tak proč ne ty, a tvůj skutečně silný tým?

To už do našeho hovoru vstoupí opět má krásná žena.
Ale jistě drahoušku, udělejte si s Lady Victarií hezké odpoledne, a slib mi, že se budeš trochu rozmazlovat, a přineseš si z města něco opravdu krásného.

Já se zatím skočím do komnat převléci, a zlomím pár kopí na kolbišti. A možná si tam i domluvím nějaké zajímavé partnery rytíře do klání trojic a pětic.
Poslední slova již opět směřuji na bratra s milým uvolněným úsměvem. Je vskutku zábavné tahle pojíst s rodinou. Krmě ze stolu pomalu mizí, a zůstávají jen ohlodané kosti na cínových talířích.

Menší společnost

Vysoká zahrada, Hrad, Smaragdový salónek
Úterý 6. června 284 AC, poledne, slunečno, mírný vánek
Lorent Caswell, Mina Caswell-Tyrell

Zlehka se usměji a pohladím Lorenta po tváři; ve stejnou chvíli se ve mně vzedme ono tíživé cosi, které probudil k životu, když něco takového vyslovil poprvé: touha po tom, aby jednou musel svým slibům dostát. „Dělalo by to z vás krále…“ Stojím dost pevně nohama na zemi na to, abych věděla, že se nikdy nic takového nepřihodí… a ani by nemělo. „A pro mě jste byl králem vždy.“ Ale snít, snít – ach, copak bychom bez snů byli lidmi? „Přesto… Ráda to slyším, Lorente. I to, že se zdržíte. Ostatně Mace chystá oslavu na počest své ženy. Myslím, že by vám neodpustil, kdybyste odjel ještě před tím, ne když nemáte naspěch.“
Jelikož nemá ohledně oběda žádné zvláštní přání, obracím se ke služebné. „Najíme se na terase. O samotě,“ zdůrazním. „A jelikož zde lord Caswell pobyde, očekávám, že po obědě nalezne připravené komnaty a teplou koupel.“ Svá slova doprovázím úsměvem. Lorenta beru za ruku, proplétám si s ním prsty a vyrážím ze salónku ven, zanechávajíc na stole svou skromnou výhru. Mám na práci lepší věci než si sbírat těch pár drobných.
Kráčím klidně, není třeba spěchat. „Co je doma nového, drahý?“ vyzvídám, a ačkoliv se mi býti paní Drsnomostu líbí, má otázka není zcela upřímná, jelikož za svůj domov stále považuji Vysokou zahradu. Pochybuji, že je v celém království dvůr krásnější – a krása je jednou z těch věcí, které opravdu stojí za to mít, třebaže je zbraní dvousečnou. „A hlavně mi povězte, co jste v mé nepřítomnosti dělal vy. Přiznejte se, kolik krásných dam vám za tu dobu chtělo padnout k nohám?“ zeptám se škádlivě. „Desítky, vsadím se.“ Zastavuji u stolu a zkoumavě mu hledím do tváře, připravena zachytit i tu nejnepatrnější reakci, čekajíc, až mi odsune židli.

Přání mé drahé

Vysoká zahrada, Hrad, křídlo Pána hradu, Terasa
Úterý 6. června 284 AC, poledne, slunečno, mírný vánek
Allerie Tyrell, Mace Tyrell

Lehce se usměji, zatím co spokojeně jím, a zapíjím jídlo vynikajícím stromovinským. Unikátní způsob boje, to řekla vskutku pěkně. Veteráni bojů a turnajů včetně strýce Quentina sice říkají, že se na to nedá ani koukat, natož s tím někdy vyhrát. Ale tak jak to řekla Allerie, to zní vskutku lépe.

Nijak to raději nekomentuju, spíše si užívám, jak si její štíhlé prsty poradí s neposedným pramenem mých dlouhých medových vlasů. Užívám si každý její dotek, i laskavou péči, kterou mne zahrnuje.

Ano, má přijet spousta významných hostů. Někdy po poledni snad dorazí i Tywin Lannister, část lvů již připlula dopoledne do přístavu Highberth, a nyní nejspíš prozkoumávají Vysokou zahradu. Tywin si zaslouží skutečně velkolepé přivítání, rád udržuje svou aureolu slávy. Konečně je to soused, a můj dobrý obchodní partner, tedy odpoledne až dorazí, jej musím osobně přivítat. Nejspíš mne v tom podpoří i má matka Olenna.

Ale pak mohu být jen s tebou a dětmi, případně jen s tebou Má paní.
Řeknu nadšeně. Je vidět, že rodina je mi nade vše, a má překrásná žena je jejím klenotem nejdražším.

Pokud je pro tebe přednější jakákoliv chvilka se mnou, jsem více než potěšen. Zřejmě ponechám strýčka Quentina, či jiného zkušeného rytíře hájit v turnaji i mé barvy, a čas který ušetřím na zřejmě i tak zbytečném tréninku, pak mohu věnovat plně tobě. Co říkáš?
Potěšilo by tě to? Kam bys ráda v podvečer vyrazila? Nakupovat? Na výlet po Klikatici v říčním člunu, či snad na galéře? Zatančit si v tanečním sále, pozvat bardy, herce, či sledovat operu? A nebo něco jiného? Pověz. Co by ti udělala radost má Lásko?
K čemu by bylo být Pánem Roviny, kdyby člověk nemohl splnit své drahé vše, co jí na očích uvidí?

Dnešního rána jsem vstal později než je mým zvykem, neboť jsme se s Rupertem a Vortimerem bavili a pili dlouho do noci. Samozřejmě ve společnosti nějakých těch služtiček, aby nám nic, ale vůbec nic nechybělo. Mne obsluhovala veselá laškovná Ryella, Rupa jeho oblíbená Cecille, a Votimer si přitáhl Alysandru. Pařba to byla silná, a proto jsem si lehce přispal. Což není problém, neboť mám dost šikovných poručíků, kteří stráž udrží v tý správný pohotovosti i beze mne.

Výhodou kasáren gardy je bezesporu to, že takřka sousedí s hradní kuchyní, tedy spíš s několika kuchyněmi, takže jsem měl kolem deváté ranní pěkně horký hovězí vývar až u huby. Nevím zda to přinesla Ryella, která u mne pro tentokrát strávila noc, či Harrah co se o mé potřeby většinou stará jako má komorná. Vývar mi udělal dobře, a zahnal kocovinu jako nic jinýho. Ačkoliv mám v komnatách lavór s vodou, přesto jsem v kalhotách, holinkách a v ledabyle navlíklý haleně vyrazil do prádelny, kde právě pěkně rostlá pradlena prala prádlo Brý ráno, Wildo! Zahulákám, stáhnu halenu, a ponořím svou horní polovinu těla do vědra se studenou vodou. To dovede člověka probrat. Když se vynořím voda ze mne jen crčí, ale obličej můj prozáří široký úsměv, chytnu nějaký hadr, a otřu své zjizvené tělo od četných bojů. Přičemž zálibně pozoruju macatou prdel pradleny, jak se rytmicky třese v tempu drhnutí na valše, a ty její cecky mají co dělat, aby nevyběhly zpoza chatrné ucourané haleny pevně rostlé ženštiny ven. Není bůhvíjak krásná, ale kus ženský krev a mlíko to určitě je. Když jí míjím cestou z prádelny neodolám, a plácnu jí přes ty její rozložitý půlky, jen to mlaskne. Jsem ale obezřetný, Wilda je od rány, klidně by mne mohla vzít tím mokrým hadrem, co ho tak úsporně dře, přesto by mi to zato stálo.

Po návratu do komnat jsem si vzal ještě obyčejnou koženou vestu se svým znakem - stříbrnou vywernou v černém poli, připjal meč, a vyrazil do městských kasáren. Je potřeba navýšit stav strážných jak v hradu, tak v ulicích města. Blíží se turnaj, a tak o zábavu už teď není nouze, a bude hůř. Rytíři poměřují svá kopí, i svou žízeň, někdy kombinují obojí, či mění pořadí, není výjimkou že klání konají i v tom jací jsou hřebci oni sami, tedy jak dokážou klátit děvy rozličné. Zkrátka turnaj, nic nového pod sluncem.

Bylo už kolem poledne, když jsem se vrátil zpět do hradu, prošel jsem kolem kasáren gardy, a zamířil rovnou do kuchyní. Rád jím přímo tam, bývá tam veselo, kuchtičky při práci jsou vnadné, samý dvojaký šprým, když už k nim zavítá pasovaný rytíř, co neopovrhuje prostou krásou žen, byť neurozených. Zde se cítím jako král, a taky tu voják jako já dostane to nejlepší jídlo v množství a kvalitě nečekané. Najít kus dobrého žvance, a pořádnou ženskou, to je první dovednost, kterou si voják v poli musí osvojit, tak to prostě je. Většina těch místních kuchařinek, komorných a služtiček touží potom, aby zrovna jí obtěžkal nějaký ten pomazaný rytíř, a tak jí zabezpečil místo na svém hradě, a když se bastard povede, tak do stavu šlechtického její dítko s glejtem královským uvedl. Takže dá se říct, u místních děv mám popularitu slušnou, protože navíc ani škaredý či vybíravý nejsem. A to mi bohatě stačí. Lézt nějaké lady do chomoutu se mi zatím pořád ještě nechce, protože můj život mi takhle zatím dokonale vyhovuje. Samozřejmě každý chlap potřebuje taky občas zázemí, to mi však vytváří Harrah. Když jí chtěli ze služeb hradu už propustit, a vzít místo ní nějakou mladší, tak jsem si jí vymohl pro sebe. Je to pořád ještě krásná ženská, a umí dodat to co mladé holky nemají, o vše se postará, a neremcá když u mne různé děvy spí, to pak nevidí a neslyší. Občas i ona sama mou postel zahřeje. Doufá, že dožije na mém hrádku Darkdell v klidu a zajištěná, i poté co jí stáří prostoupí. A já nemám důvod jí to nesplnit, až ten čas přijde.

Kapitán Stráže

Vysoká zahrada, Hrad, Město, Hradní kuchyně
Úterý 6. června 284 AC, poledne, jasno
Igon Vyrwel, Wilda, Ryella, Borcca

Ačkoliv bývá pradlena Wilda k tobě většinou vstřícná, jako značná část ženského personálu hradu. Přestože si i dopřeje přestávku v praní, aby po otření zpoceného čela silnou pravicí mohla v klidu, a bez skurpulí sledovat tvou ranní razantní očistu. Však také je nač se koukat, tvé šlachovité tělo protřelého bojovníka plné jizev nepostrádá drsné mužské krásy. Možná tak kdybys jí jen měkkce objal, byla by o dost přítulnější, ale ten pleskanec přes zadek jí kdovíproč nastartuje.

Ty ďůro, já jsem slušná ženská!
Rozkřikne se, a mokrý hadr v jejích pažích se změní na zbraň hrozivou. Sice jsi to čekal, i úhyb máš velmi dobrý, ale i tak se mokré šavli vyhneš jen tak tak, a vodní sprcha tvou halenu přesto zasáhne, takže si v komnatách budeš muset vzít čistou a suchou než půjdeš na městskou posádku. Přesto celý tento "incident" tě spíše probarví den, než aby ti ho kazil.

A tak ve výborné náladě vyrazíš dolů do města. Tvá tvář je všude natolik známá, že veškerá nepravost se ti raději klidí z cesty, navíc nyní je hlavní zajistit bezpečnost a pořádek po čas turnaje, tak si drobné zloděje necháváš do všedních dní. Vesel dorazíš do městských kasáren, kde službu konající poručík Tommen Costayne ti hlásí, že zatím žádný větší incident se nekonal. Tedy konalo se jich několik, ale všechny byly holemi rozehnány a vyřešeny jak náleží, pár horkých hlav přespí v chládku posádkového vězení. Tedy můžeš být naprosto spokojen, stráž své povinnosti plní skvěle. Takže tvá výborná nálada trvá, dokonce tě mladý Costayne upozorní na zřízení nového bordelu lyského typu v přístavu, vojáci tomu už pracovně říkají "U lastury", i když Madam Lucretia zatím žádnou vývěsní tabuli nevyvěsila. Možná by stálo za to, jít ten podnik odpoledne osobně zkontrolovat, anebo tím pověřit nějakého z poručíků, to už je na tobě.

Žel v kuchyni se nekoná obvyklé obletování tvé osoby kuchtičkami. Ne že by ses jim znelíbil, ale mají prostě teď v poledne nejvíc práce, takže občas nějaký ten fórek padne, ale většinou je vše podřízeno zvládnutí četných obědů, jež se zde právě chystají. Přesto Ryella si na tebe čas udělá, a rozloží před tebou malou hostinu, samozřejmě i s pivem a vínem podle chuti. Natřásá se před tebou, a je samý vilný úsměv, takže jsi v noci asi bodoval, i když pravda ty si toho moc nepamatuješ, což ovšem nedáš nikterak znát. Dívka ovšem trpělivostí zrovna neoplývá, tak už už na tebe tlačí, zda i dnes večer může přijít do tvých komnat. Naštěstí tě zachrání rázná kuchařka Borcca, která jí hlasitě a pěkně šťavnatě pohání.
Hernajs Ryello! Vem si ty talíře s pečení, a padej je dopravit zčerstva panstvu na stůl, místo toho abys tu před Kapitánem natřásala ten svůj kostnatý zadek!
Takže je na tobě, zda si večer zatím necháš volný, či se přislíbíš této dívce i na dnešní noc, a to vše aniž bys ztratil tvář. Jakmile se děvečka chopí podnosu a talířů, Borcca na tebe od pece za jejími zády spiklenecky mrkne, asi by nebyl problém si s ní domluvit dostaveníčko. Takže suma sumárum možného programu na zbytek dne máš více než dost.

vzhled běžného strážného Vysoké zahrady

Dvůr v Zahradě

Vysoká zahrada, Vodní zahrady
úterý 6. června 284 AC, poledne, jasno, slunečno
Leonel Tyrell, Janna Tyrell, Rowena Roxton, Lady Olenna Tyrell a různé dvorní dámy

Nečekané setkání

Velké cíle ti zajistí velké výsledky

Šátek

Vysoká zahrada, Hrad, Vodní zahrady
Úterý 6. června 284 AC, poledne, slunečno, mírný vánek
Betrand Roxton, Victaria Tyrell

Když pomalu v kleku zvedám zrak svůj recitujíce. Spatřím oči její zvlhlé, plné radosti z mé přítomnosti. Ten pohled její vlahý nad všechna slova je, dokonce i nad slova básně, jimiž chabě pokouším se oplatit jí city její city mými. Dlouze se vpiji do očí těch, co na mne s láskou hledí. Mám pocit jakoby sama Panna přede mnou tu stála. Sleduje každý můj pohyb, visí mi na rtech, noří se do strof básně mé, jak by se sama emocí, vílou stala, a tančila v očích mých.

Povinnosti mne zavedly na druhý okraj světa, daleko od ní, přesto cítil jsem jak provází mne stále, v každém kroku, sídlíce v srdci mém. Nyní mi potvrdila, že to nebyl jen dojem můj, či klam. Že byla to nehynoucí pravda její stálé přítomnosti v nitru mém. Pro takovou ženu by každý muž skály lámal, i svět hlavou vzhůru obrátil, kdyby musel... a já v tom nejsem výjimkou.

Jste nevýslovně laskava, Lady Victarie.
Reaguji poměrně tiše na její slova o mém nepříliš vhodném odění, i když pravda tušil jsem, že mi bude odpuštěno.
Vynasnažím se, abych Vaše očekávání nezklamal.
Prohlásím nadějně ohledně budoucího klání. Pak už nadšen sleduji její vřelé a až dětsky radostné přijetí dárku mého. Trochu jsem měl obavu, zda jí polonahé sirény na spodku lahvičky nepohorší, avšak nestalo se tak. V Lysu totiž snad ani jiné, než takto lehce erotické zdobené flakónky s parfémy neměli. Samozřejmě o Lady Victarii smýšlím také i jako o ženě, i o její tělesné kráse, nepokládám jí pouze za éterickou vílu, proto jsem nakonec právě tento parfém pro ní vybral.

Když pak žádá po mne, abych si řekl, čím by mne mohla podarovat, s lehkou obavou z odpovědi, však přesto s odvahou své horoucí přání zjevím.
Sama Vaše přítomnost a pouhá existence jest mi darem největším!
Pokud Mylady chcete však něčím konkrétním potěšit mne, pak prosím, abych v následujícím turnaji mohl bojovat za Vás, coby za Dámu srdce mého!
Netrpěliv očekávám první reakci na slova má, a raději pokračuji dále.
Těšilo by mne nevýslovně, kdyby jste mi sama před kláním uvázala šátek s barvami svými, a tak mne veřejně uznala za Rytíře svého!

Ano, je to možná nestoudné přání, avšak nic by mne neudělalo radost větší, Má Paní.
Napjat vyčkávám ortel její.

Poněkud rozpačitě příjmu fakt, že jí můj vážně míněný přípitek rozesměje. Nicméně rychle ovládne i mou tvář uvolněný úsměv. Pak mlčky poslouchám, jak ráda má poeticky řečeno rána brzkého léta.
Oh, popisujte... opravdu mne to zajímá.
Řeknu s očekáváním.
Pak si vyslechnu pozorně její slova, pokud nějaký popis přijde.

Grey Swallows, nejzašší výspa Tyrellů na Stepstones

Následně směřuje otázky již na mou osobu, i na cesty mé. O zážitky z dalekých míst jí samozřejmě ochudit nehodlám, tedy spustím.
Připlul jsem na "Jitřním poutníku" dnes ráno. A vyprávění o Kamenoschodech, Dorne, či svobodných městech Essosu? To bych mohl vyprávět opravdu hodiny a hodiny, je toho tam tolik jiného než zde. Musíte Má Lady poněkud upřesnit, co přesně by vás zajímalo. Jak to v Dorne, Lysu, Tyroshi, Myru, či Pentosu vypadá? Jak tam lidé žijí, jak krásu vnímají? Či jak na mne ta místa působila? Je toho opravdu hodně.

divadlo-fórum v Tyroshi

Vysoká Zahrada

Ranní trénink úhybů s pradlenou Wildou mne vyloženě pobaví, i ta mokrá halena za to stála. Nejsem složitý člověk, a drobné radosti všedního dne mi vždy zlepší či udržují dobrou náladu. Službu konající poručík gardy Tommen Costayne mi jí též nepokazí, takže dobře naladěn skončím v kuchyni. Je tu pořádný cvrkot, a ženské se mají co otáčet, zatímco já si tu hoduju, popíjím pivo, a sleduju jak to tu klokotá, napřed si dám pořádně hustou bramboračku, a a pak pustím do jakési ostré masové pečené směsi s chilli papričkami, k tomu opečený brambory. Takřka pořád mám pusu plnou dobrot, takže na naléhání Ryelly těžko můžu odpovídat. K tomu se ozve ženský alt vostrý jako to chilli. To kuchta Borca odvelí mazlivou a hravou hnědovlásku pryč. Moc dobře si všimnu jak na mne kuchta pomrkává, přičemž si evidentně užívá prohánění Ryelly. Ta má co dělat, aby ty tácy všechny pobrala. Na její naléhání tedy odpovězeno není.

Pokračuju poklidným tempem v jídle, a sleduji záda odcházející Ryelly. Ona je přítulná kočička, veselá i zábavná, člověk se s ní v posteli rozhodně nenudí. Ale musím si ty holky držet trochu od těla, aby si na mne nečinili větší nárok, než jim náleží. Proto dnes určitě tahle vnadná brunetka u mne spát nebude. Žvýkám maso s brambory, prolévám to pivem, přičemž můj zrak se vrátí k Borce, taky na ní mrknu, a pravicí si několikrát udeřím na pravé stehno v jasném gestu pozvání. Nevím zda má čas či chuť tu nabídku využít.
Pokud si Borca přisedne, chytnu ji kolem pasu, párkrát jí polaskám na zadku, nějakou pikantní průpovídku přidám, narážku nadhodím, zašpásuju. Ač je to zvláštní, ještě jsem s ní nic neměl, to se ale brzy napraví. Pokud nepřisedne, mírně jí obejmu při odchodu. I s ostatními v kuchyni se vřele rozloučím, ani macaté a nepříliš hezké kuchty nevynechám, ba možná jim ty kýty či bujná ňadra protřepu nejvíce, aby jim to líto nebylo. Přeci jen musím si i ostatní možné společnice mých osamělých nocí udržovat v jistém očekávání, a pěstovat svou image chlapa co umí ženskou potěšit. Každá ženská nemůže být krasavice, ale každá potřebuje pozornost muže, alespoň drobnou. A v obou případech si u Borcy objednám pozdější večeři do svých komnat, a laškovně naznačím že ...to chilli dobře rozproudilo mou krev. Pozdní proto, aby už měla svou práci hotovou.

Ať s kuchtou Borcou na klíně, či sám, spokojeně a dosyta se nadlábnu. Pak ještě posedím, a celý vynikající oběd nakonec čistě pro chuť zakončím výborným rudým vínem, těžkým a výrazným portským ze Starého města. Ještě nějaký čas pobudu, aby mi slehlo. Pak naprosto spokojen vyrazím ven, minu hradní kolbiště, zde usednu a opřu se. Trávím při sledování borců a rytířů všech koutů Roviny, a i pár zajímavých cizinců se tu najde. Pokud je tam někdo výrazný, sleduji jeho styl, možná ho v turnaji potkám, tedy je dobré o svých soupeřích něco vědět.

Když mne to omrzí vyrazím obejít stráže na hradbách hradu, a to tak že kroky své nasměřuji skrz Vodní zahrady, nebráním se tu nějakou náhodnou Lady potkat, a s ní pár slov pohovořit, tedy pokud bude mít zájem.

Průvodkyní snadno a rychle

Vodní zahrady

Vysoká zahrada, Hrad, Vodní zahrady
Úterý 6. června 284 AC, po poledni, slunečno, mírný vánek
Igon Vyrwel, Borca, Gilda, Helenne Ashford, Zorra Uffering
okrajově Loraine Tyrell, Damion Lannister, Cersei Lannister
Luthor Tyrell, Elyn-Tyrell-Norrige, Rupert Tyrell, Theodore a Olennka

V kuchyni je opravdu vše v pohybu, i tak když pozveš Borcu do svého klína, ta se lačně zašklebí, všechno hodí za hlavu, a poměrně ladně se usadí na tvou nabídnutou nohu. Tvé dotyky si více než užívá, a zdá se že už se dávno rozhodla. Těžko říct kdo koho ulovil, ale na tom vposledku vlastně nezáleží. Poměrně dlouho jí to ostatní kuchařky trpí, některé jí dost možná i závidí. Borca je poměrně rázná žena, tedy nikdo se s ní nechce moc přít, ale když už je práce až příliš, zaženou jí zpět k pecím. Než se tak stane nakřáplým hlasem tě trochu usadí, po tvé poznámce o proudění krve.
Dokážu rozproudit krev i bez chilli, však dočkej času, jako husa klasu.
Zakření se a s peprnými nadávkami na své kolegyně se vrací zpět do práce.

Když se loučíš s kuchtičkami, nevynecháš žádnou, a to ty udřené ženské opravdu ocení. Neví kam dřív skočit, ale pomuchlání s rytířem si nenechá ujít takřka žádná. Ne nadarmo 9 z 10 žen služebných tě vždy rádo vidí, a některé nejen to. Macatá Gilda ti dokonce do ruky strčí koženou čutoru s lehkým bílým vínem z okolí Vysoké zahrady (Muškát moravský), to aby sis mohl přes den zavdat.

Na kolbišti žádné extra výkony nevidíš, tedy podle tvého měřítka, ani žádný věhlasný rytíř tam momentálně nezápasí. Takže v tomto ohledu jsi žádné informace na možné soky nezískal.

Když vyrazíš po čase do Vodních zahrad, poměrně záhy zahlédneš nyní už celkem četnou společnost kolem Labutího altánku, v níž figuruje i tvůj kumpán Rupert. Je tam s rodinou, a právě k nim přivedla jeho mladší sestra Loraine překrásnou blondýnu v lannisterské rudé, kterou doprovází nějaký tobě neznámý z rytířů Západu.

Lady Helenne Ashford

Nicméně než se přiblížíš, tvou cestu zkříží dvojice dvorních dam, tobě známých. A sice je to Helenne Ashford, doprovázená jednou z dam Lady Olenny, Zorrou Uffering. Můžeš je pouze minout se zdvořilou lehkou úklonou, a nebo se zastavit na kus řeči. Jsou to obě inteligentní mladé dámy, možná by to za to i stálo. Pokud je jen mineš, dámy tě pozdraví pukrlety, a dál se budou věnovat jedna druhé.

Přikován...

Kuchta Borca se chopí iniciativy, a moc se v s tím nemaže. Když ostatní kuchtičky jí nakonec zaženou zpět do práce, servítky si s nimi rozhodně nebere. Zvláštní žena, ale rozhodně ne nezajímavá. Večerní program mám tedy podle všeho domluven. Pak už se loučím s kuchařinkami a děvečkami. Gilda jež své bujné půvaby jen pomocí silného korzetu dokáže tak tak držet na uzdě, mi vtiskne do rukou čutoru s vínem. Široce se na ní zazubím, a pořádně jí vystískám daleko víc než bylo původně mým úmyslem. Nejde o to víno, to bych si opatřil bez potíží i sám, spíš mne zaujalo to gesto, které chci ocenit. Určitě najdu způsob jak jí potěšit, zatím si jen zapamatuju její jméno a tu dobrosrdečnou tvář.
S čutorou zavěšenou vzadu na opasku, vyrazím ven. Žel kolbiště mi nenabídne nic světoborného, možná mám jen smůlu, a jsem zde v nepravý čas, neboť spousta rytířů postává kolem při čekání až se dráha uvolní. Nehodlám tu sedět celý den, a pomalým tempem se rozejdu do Vodních zahrad. Je to vskutku uklidňující místo, hojně navštěvované. Cestou pod ambitem ochutnám malým hltem víno od Gildy, a je vskutku lahodné, tak akorát na polední procházku na červnovém slunci.

Butyla je dávno zpět u pasu, když zaslechnu hlahol, dětský výskot a štěkot pinče Rozinky u Labutího pavilonku. Vidím Ruperta s rodinou, právě se zřejmě seznamují s nějakými Lannistery, tu ženu v rudém která jí obdivuhodně sedne tipuju na Cersei, dceru Pána Skály, ten rytíř vedle ní mne v podstatě nijak nezajímá, zřejmě nějaká stráž. Trochu povědomý mi je, asi z nějakého turnaje, ale to je tak vše. Nemám ty zlaté nafoukané hochy nijak v lásce. S Jaimem bych meč zkřížil, Tygget je známý bojovník, ale ti ostatní jsou mi lhostejní. Žena v rudém je lákavá, ale ta společnost kolem ní je na mne poměrně rozrostlá už teď, navíc právě se zřejmě potkali. Nechám je vypovídat, a ještě se rozhodnu zda se tam vůbec zastavím.

Do cesty se mi postaví pro tuto chvíli daleko lákavější dvojice dam překrásných pohledů. Blankytné oči lady Ashford jsou vyhlášené, a i lady Uffering hledí na svět podmanivě měkkce šedozeleně. O něčem spolu hovoří, však ale zdá se, že by jim nečinilo problém si se mnou nezávazně popovídat, čistě pro zpestření slunečného poledne v zahradách. Zastavím se v přiměřené vzdálenosti, vyseknu krátkou vojenskou poklonu, a začnu jak jinak než o počasí, a s úsměvem.
Lady Helenne, Lady Zorro, hezký den že? Udělalo se velmi příjemně, lehký vítr tiší sluneční paprsky, a tak pobyt v zahradách je opravdu velmi osvěžující. Nepotřebujete něčeho od Kapitána Gardy, mé dámy? Právě směřuji na kontrolní cestu po hláskách a hradbách Vysoké zahrady, a je mi velkým potěšením potkat zde dvě tak půvabné a inteligentní dámy překrásných očí.
Tu lichotku nakonec jsem chtěl původně spolknout, leč proč neříct něco pěkného, když je to navíc pravda.

Pobavenie pri obede

Vysoká zahrada, Hrad, Vodní zahrady, Labutí altánek
Úterý 6. června 284 AC, popoludnie, jasno, slunečno
Luthor Tyrell, Elyn Tyrell, Theodore, Olennka
později Loraine Tyrell, Damion Lannister, Cersei Lannister

Osudový okamžik?

Vysoká zahrada, Hrad, Vodní zahrady, Labutí altánek
Úterý 6. června 284 AC, po poledni, slunečno, mírný vánek
Luthor Tyrell, Elyn Tyrell, Theodore, Olennka, Rupert Tyrell
Loraine Tyrell, Damion Lannister, Cersei Lannister

Nakonec i má nejdražší přizná barvu. Je přitom tak půvabná, že mi až srdce usedá. A když se pak políbíme, celá se rozpije v očích mých, a tichoučce vyzná mi lásku. V tom okamžiku jak by pro mne zmizel celý celičký svět, a zůstala se mnou jen má Jediná. Tu letmou chvíli jsem jistě ten nejšťastnější muž na světě. Samozřejmě Elyn pamatuje na dobré vychování, a netrvá dlouho zas se věnuje dětem. Přesto vím, že ze síly našeho okamžitého splynutí v očích, rtech i srdcích budu čerpat až do večera.

Bratrova slova o turnaji mne vytrhnou z objetí lásky, které mi žena má poskytla v hloubce nezměrné. Rupert vysvětluje proč by chtěl ve trojici bojovat se svými bratry, moc tomu nerozumím, ale co už.
No, ať se rozhodneš jakkoliv, neodmítnu bít se po tvém boku, pokud na to přijde.
Po mé zmínce o lvech viditelně zbystří, ale nevěnuji tomu pozornost, možná chce se poměřit s Jaimem, kdoví.

Elyn vstoupí do našeho hovoru se svou obavou. Mírně jí obejmu v pase, a laskavě slíbím.
Ale jistě lásko moje, nemusím za každou cenu porazit celý svět, budu opatrný. Možnost se k tobě a dětem vrátit zdravý a celý je mi nad všechny trofeje, to přeci víš.
Mile a zodpovědně se na ní usměji.

Takřka vzápětí naše dcerka vypískne, a na obzoru se objeví Rozinka následovaná mou sestrou, která přivádí naše hosty v barvách rudozlatých. Postavím se, abych důstojně příchozí přivítal, jak se sluší na nejstaršího bratra, jenž zastupuje zde otce našeho. Loraine všechny představí, když zazní mé jméno, hrdě dvorní poklonou lady Cersei i sera Damiona přivítám.

Buďte vítáni ve Vysoké zahradě! Poobědváte s námi? A ty Loraine?
Mile a upřímně vše doprovodím slovy jakmile se to hodí, aniž bych někomu skočil do řeči. Pak přirozeně vznešeným gestem pozvu oba lvi ku stolu. Mezitím již má drahá vyšle Gillu pro další jídlo a víno. Ta ihned vyplní vůli své paní.

Nemohu přehlédnout, že bratr doslova visí na krásce v rudém. Chová se jak medvěd v porcelánu, a to je pro mne jasné znamení, že je rozrušen. Cože? On skládá kompliment? Hm, tak to vypadá vážně! Že by snad Rupert konečně potkal tu Jedinou? Snažím se vnímat každý záchvěv tohoto setkání v zahradách, neboť možná je to okamžik osudový. A pokud ano, chci si jej uchovat v paměti do všech detailů a v celé rozmanitosti.

V prvním okamžiku lady Ashford naprosto v mých očích zastíní svou společnici, je jako samo slunce v zahradách, přesně v duchu slov svého rodu "Our sun shines bright!". Růžolící panenka, vznešená sama v sobě. Jediné cudné sklopení očí, lehká červeň ve tváři, a ani slovo říct nemusí, přesto oslní své okolí. Je to prostě dáma velkého rodu, většího než je ten můj. Netuším, zda by se hodila být Paní Šeré rokle, nejspíše ne, vlastně působila by tam jako pěst na oko. Ale zde v zahradách luxusní Highgarden září ve žluté róbě jako opravdové slunce.
Ani v nejmenším Lady Helenne, je to má práce, služba i radost. Je samou podstatou stráže jí vykonávat za každého počasí. A dnes je krásně, dokonce ani příliš horko není. Kdyby zuřila bouře, kroupy padaly, pak by se dalo snad mluvit o obtížích, ale ne v tento sluneční den. Odpovím s úsměvem, a dmu se pýchou, vždyť kterého muže by nepotěšilo, když jej krásná vznešená žena označí veřejně za pilného a svědomitého.

Do hovoru vstoupí i lady Uffering, Ta se mi jeví daleko všetečnější, zvídavější. Zřejmě protože pochází z malého rodu, tedy se musí více snažit, aby zazářila. Samotný fakt, že tak činí, ukazuje na bystrou dívku. Lehce odvrátím tvář od slunce lady Helenne, abych pečlivě sledoval tuto zvídavou mladou dámu. Samozřejmě, že se zde s vámi mohu na nějaký čas zdržet, a ano hlásky nikam neutečou, avšak moji muži a ženy ve strážní službě potřebují hmatatelně cítit, že Kapitán stráže bdí s nimi nad bezpečím hradu, a to i v čase, kdy na hony daleko není žádné vojsko, jež by nás ohrozilo. Pozorně až pátravě sleduji výraz lady Zorry, neboť zdaleka není běžné, aby dámu zajímala obrana hradu.
Konečně, kdyby někdo chtěl znát slabiny naší obrany, všetečná půvabná dívka by asi mohla být výbornou špiónkou proto, aby to zjistila. K tomu se o její sestře vypráví, že s získáváním informací má své zkušenosti. Její úsměv je vskutku odzbrojující. Avšak Šerif ve mne je rázem v pohotovosti. Možná jsem zbytečně opatrný, ale potlačím prvotní nápad vzít tuto mladou dámu přímo na hradby, a vše jí ukázat, spíše se věnuji všeobecnějšímu pohledu na její otázku. Jak už jsem řekl, aktuální počasí při obraně hradu není příliš důležité. Každá pevnost je osobitá, každá se efektivně brání jinak. A proč vlastně vás zajímá obrana Vysoké zahrady Mylady? A muži, kteří na její stráži stojí dnem i nocí?

S úsměvem a lehkým překvapením v hlase položím lady Zoře taky pár otázek. Ne, nehodlám ukazovat komukoliv detaily obrany hradu jež mi byl svěřen, dokonce ani zdánlivě nijak nebezpečné dívce, která ani meč neuzvedne, a jediné čím vládne je intelekt a půvabný úsměv.

Lvice a Černá růže

Žárlivost a jiné zbraně

Vysoká zahrada, Hrad, terasa nedaleko Smaragdového salónku
Úterý 6. června 284 AC, poledne, slunečno, mírný vánek
Lorent Caswell, Mina Caswell-Tyrell

„Myslím, že vám to dovolím. Ostatně kdo jiný by měl mít mou přízeň?“ Napadá mě pár lidí. Kdyby jich za mne pár skutečně bilo, turnaj by byl najednou mnohem zajímavější. Boj a krev mi nejsou cizí, ačkoliv je znám jinak než muži. To, co znají oni, je pro mě jako vzdálená vzpomínka – mlžný opar nad dychtivou, vyprahlou zemí vsakující horké rudé kapky a chladnou dešťovou vodu. Sotva se kdy mohu cítit mocnější než v tyto prchavé okamžiky; sotva se kdy ale mohu cítit větší než ve chvílích, jež jsou zcela zproštěny násilí, kdy mohu přesto udeřit na hradby celých království jen pouhými slovy. A stěny kolem srdcí slábnou s každým sladkým slovem. A žádná jiná království nejsou tak nezměrně velká.
Usazuji se ke stolu, nalévám nám oběma vína a naslouchám přitom Lorentovým slovům. „Poslouchal nářky a stížnosti? Soudil drobné spory? Vidím, že to, co je pro lorda nudnou činností, je pro mnoho dam zábavně stráveným odpolednem, jen přidejte pár zlomyslných klevet,“ zazubím se. „Myslím tedy, že si to teď vaše sestry náramně užívají. I když by možná příště měly přijet s vámi, třeba by je má matka naučila soudružnosti. Dovede být velice přesvědčivá,“ poznamenám. „Nebo byste je sem mohl poslat, až budeme toužit po troše samoty. Nicméně bych se o Drsnomost nebála. Je zrovna tak pevný, jako jste vy, a jak znám vaše sestry, až se vrátíte, najdete je, jak se hašteří přesně v té komnatě, kde jste je nechal.“
Tiše vyčkávám, zatímco služebná nosí oběd na stůl: pro mne pokrm lehčí a stranou ještě dvě malé misky, jedna s nakrájenými fíky a jedna s tvarohem a medem – můj oblíbený dezert. A když pak mizí v chodbě, přesouvám se o něco blíže Lorentovi. Zlehka, skoro jako by omylem, se otírám nohou o tu jeho, ve tváři vážný a trochu smutný výraz. Můj další dotyk je mnohem jistější, koleno jeho levé nohy svírám mezi svými, abych dodala důraz slovům. „Neodpověděl jste mi na mou otázku. Bojím se tedy, že vám krásné dámy k nohám padnout nejen chtěly, ale i to udělaly. Mám se snad obávat? Měla bych žárlit? Řekněte a ukončete mé trápení…“
Žárlivost dovede být spoustou věcí. A já doufám, že dnes dokáže být ujištěním, že myslím jen na něj, že bych třeba zešílela, kdybych nebyla tím jediným, k čemu jeho ruce umí býti něžnými. Zda by tomu tak skutečně bylo, nad tím přemýšlet nemusím. A nebudu. Stačí, když tomu bude věřit jeden z nás.

Růže a Lev

Vysoká zahrada, Hrad, křídlo Pána hradu, Slavné nádvoří
Úterý 6. června 284 AC, po poledni, slunečno, mírný vánek
Mace Tyrell, Allerie Tyrell, Garth Tyrell, Tywin Lannister

Ano! To je vskutku vynikající nápad! Přivítáme ho společně, jak se sluší a patří.
Reaguji možná až příliš nadšeně, ale opravdu mi přijde výjev takovéhoto uvítání Lorda Tywina jako ten nejlepší možný. Možná ještě kdyby u toho byla má matka, ale ta se nejspíš kvůli Tywinovi z Vodních zahrad obtěžovat nebude, jak jí tak znám.

Jsem poněkud zmaten tím, že Allerie zcela ponechá na mne, abych sám vybral, čím jí dnes ještě potěším. Upřímně nemám vůbec představu, a tak si vyberu menší čas na rozmyšlenou. Lehce mne políbí na tvář, a pak se ladně opět uvelebí v bohatě řezbami zdobeném křesle. Těší mne se na ní i jen koukat, jak vznešeně činí i ty nejobyčejnější pohyby s noblesou snad pouze jí vlastní.

Zatímco přemýšlím. Tak jak padající list na hladinu řeky se snese z jejích půvabných úst poznámka, že přeci jen by bylo dobré, abych se turnaje osobně zúčastnil.
Ano, zřejmě zvolím královskou disciplínu - Tjost. V sedle jsem byl vždy jako doma, a ani potřebná koncentrace mne nechybí.
Odtuším, přičemž mé myšlenky horečně hledají, čím bych svou drahou Allerii potěšil.

Náhle po zaklepání vstoupí strážný. Pohledem jej vyzvu, a ten oznámí, že Tywin právě dorazil. Garth ho přišel uvítat na spodním nádvoří. Výrazně ožiju.
To překvapení dořešíme později má lásko! Nyní půjdeme uvítat Lorda Tywina na Slavném nádvoří, přímo před Citadelou Zlaté Růže.
S úsměvem se otočím na Allerii, a vyšlu strážného zpět.
Vyřiď to rychle Senešalu Roviny!

Slavné nádvoří

Vezmu si na sebe něco slavnostnějšího, počkám až se má paní upraví. Dostatečně včas stojíme na Slavném nádvoří v obklopení nastoupenou vyblýskanou gardou, praporečníky, trubači, a dalšími. Prostě pompa jak se patří, přesně ve stylu Vysoké zahrady. Jestli Lord Tywin něčemu rozumí, tak jsou to peníze a vojáci, a zde v každém drobném detailu, se předvádějí milióny zlatých dragonů Tyrellů v blyštivém tanci, který značí jak bohatství, tak víc než stotisícovou armádu Roviny.

Když se objeví Lord Skály, popostoupím se svou Lady mírně vpřed.
Vítej nám Lorde Tywine, Lorde Casterlyovy skály, Pane Západu,...
tituly a další tituly
... jsme opravdu potěšeni, žes osobně zavítal na turnaj ku Dni jména mé drahé Allerie, vznešené to Paní Roviny z rodu Hightowerů. Neméně nás těší, žes přivedl sebou jistě výkvět rytířů a bojovníků Západu.
Následuje ještě pár vzletných vět na přivítanou. Všechny proneseny opravdu srdečně a vřele. Vše co podpoří dobré vztahy, a ještě lepší vzájemný obchod je použito v přesně připraveném a načasovaném uvítacím proslovu. Kdyby se slovy dalo šermovat, možná bych ten turnaj mohl i vyhrát.

Černá růže a Lvice

Půvaby zahrad

Vysoká zahrada, Hrad, Vodní zahrady
Úterý 6. června 284 AC, poledne, slunečno, mírný vánek
Betrand Roxton, Victaria Tyrell

Království za trochu soukromí

Na slova lady Ashford se s úsměvem jen lehce ukloním. Pokud jde o mne, těch lichotek už bylo dost, ne že by se to špatně poslouchalo, ale čeho je moc toho může být až příliš. Přemýšlím jak Slunečnou lady oslovit, aby mi odpovědí nebyla jen další poklona mé vznešenosti.

Do mých úvah vstoupí lady Uffering. Má opatrnost ohledně obrany Vysoké zahrady zdaleka po jejích slovech nemizí. Přesto se lehká uvolněnost do mého postoje vrátí. Ta všetečka se mi začíná docela líbit.
Tak určitě Lady Zorro, nemusím jim stát celý den za zad..., za zády, přesto ačkoliv disciplínu a odpovědnost jsem do nich... vložil, tak i tak jistý dohled je třeba. Nevím ani proč, a začíná se mi do slovníku vkrádat poněkud ostřejší vojenské vyrazivo. Vcelku by mne zajímalo jak by na stání za zadkem, či vtlučení disciplíny do těch prázdných makovic reagovala lady Uffering, kdyby mi tyto poněkud jadrnější slova utekly. U lady Helenne mám představu poměrně jasnou.

Až ten čas přijde, zřejmě budete svému budoucímu muži velkou oporou, když už nyní se zajímáte o obranu hradu. V tom případě upozorňuji, že právě disciplína a pocit odpovědnosti jsou základem dobré posádky pevnosti, ještě bych přidal bystrý úsudek. Ten jim ovšem jistě bez problémů vštípíte sama, tedy alespoň těm, kteří jsou takového úsudku schopni, neboť je vám naprosto vlastní. Jak už jsem řekl, každý hrad se brání poněkud jinak, nemyslím si však, že by tato otázka Lady Ashford zajímala stejně usilovně jako vás, a nerad by tím někoho obtěžoval. Přesto můžeme se domluvit na jiné setkání v zahradách. Vezmu pár nákresů a modelů nejběžnějších hradů, a budu pak moci vám vysvětlit jistá základní pravidla obrany, vám Lady Zorro, a případně i nějaké další dámě, pokud nějakou najdete. Co myslíte, uspokojilo by vás takovéto řešení?
Zeptám se té všetečky již s úsměvem na vousaté tváři.
Pokud je její zájem opravdový, bude z ní jednou skvělá manželka. A ano, jistě si jí umím představit, coby Paní Šeré rokle. Jen jsem původně chtěl až přijde ten čas vyměnit svou bezstarostnou svobodu starého mládence za ženu přinášející mému rodu poněkud větší věhlas, a taky pěkně tučné věno, což tedy zřejmě nebude případ lady Uffering. Ať tak či tak, tuto mladou dámu budu mít na zřeteli.

Tak jsem se zabral do hovoru o obraně, že jsem úplně zapomněl na dobré vychování a na lady Ashford. Vzápětí to tedy zkusím napravit.
A co zajímá vás, Lady Helenne? Tedy pokud se mohu zeptat?

Vteřina věčnosti

Vědomý protiútok

Vysoká zahrada, Hrad, Vodní zahrady
úterý 6. června 284 AC, po poledni, slunečno, mírný vánek
Igon Vyrwel, Helenne Ashford, Zorra Uffering

Otěže hovoru, a s tím i pozornost kapitána stráže, přebírala lady Uffering až příliš okatě, a to nebylo něco, co by lady Helenne nechala být jen tak. Ser Igon sice není úplně cílem této vzdělané a inteligentní modrooké dámy, ale také není úplně z jejího hledáčku. Je sice nižšího rodu, ale zas zastává vážený úřad, což jeho postavení poněkud zvyšuje. Slyšela o něm sice, že prohání na hradě každou sukni, ale tomu ona prostě nevěří, nebude svůj úsudek opírat o nějaké klepy, ona ne. A i kdyby na tom bylo něco málo pravdy, v manželství jistě ser Igon podobných aktivit zanechá, o jeho rytířskosti je přesvědčena. Navíc se lady Ashford rozhodně nehodlá nechat vyšachovat jakousi dívenkou z nemanic, vždyť slunce jejího rodu září vždy jasně.

Ačkoliv se hovor stočil mimo ní, přesto stále udržuje svým nebeským pohledem oční kontakt s kapitánem, a je si dobře vědoma síly svých očí barvy hlubokého čistého jezera. Nicméně je slušně vychována, tedy nikomu do hovoru nevstoupí, ví že její čas přijde, a hodlá jej využít naplno.

Když Igon položí svou otázku, tentokrát své půvabné oči nesklopí, a pohlédne zpříma do očí jeho. Zatímco odpovídal lady Zoře, měla dost času upravit svůj přístup, neuniklo jí poněkud chladné přijetí jejího komplimentu, i ožití kapitána při otázkách praktických. Při její inteligenci není problém se tomu přizpůsobit.
Jistě že můžete, Sere. Mám ráda knihy, romány rytířské, milostné i vzdělávací, naučné. Obecně mne poznání světa velmi zajímá, hlavně co se týká vztahů mezi lidmi. Myslím, že řešit obranu není třeba, pokud užijete své vědomosti a intelekt, aby jste si zajistil dobré přátele. Každý hrad se dá dobít, říká vždy můj papá Lord Robert Ashford. Lépe je však válce předejít, třeba vhodným spojenectvím s mocnými rody. Náš rod nezbohatl z válek, ale z obchodu, a také z toho, že můj drahý otec užil své vědomosti, aby zhodnotil potencionál našeho panství na maximum. A k tomu je třeba vzdělání, které mi v míře hojné zajistil. Na obranu hradu lze najmout odborníka, vždyť ani Lady Allerie nebrání Vysokou zahradu, na to má rod Tyrellů Vás Kapitáne.
S podmanivým úsměvem nad nimiž září její nebesky modré oči ukáže lady Helenne taky své "zbraně": vzdělání, intelekt, přehled po velkém světě, byť zatím poněkud naivní, vliv svého rodu, jeho bohatství a slávu, to vše podepřené uhrančivým pohledem, který dokáže leckoho pohnout tím správným směrem, když je nerozhodný.

Vzpomínky na krásné město

Vysoká zahrada, Hrad, Vodní zahrady
Úterý 6. června 284 AC, po poledni, slunečno, mírný vánek
Betrand Roxton, Victaria Tyrell

Jakoby těžký balvan odvalila ze srdce mého, když po delším tichu soustředěného vnitřního boje, oznámí mi, že souhlasí stát se Dámou mou v turnaji, a pasovat mne šátkem na Rytíře svého. Úleva v celém těle mém je vystřídána čistou radostí.
Oh, děkuji ti Má Paní! S šátkem tvým jistě vstoupí do mne další síla, abych mohl porážet soky turnajové ve tvém jménu.
Jsem velmi vzrušený z toho, že vyslechla prosby mé, a tak uchopím štíhlou alabastrovou ručku Victarie, a lehce políbím ji.

Pak se plně oddám jejímu niternému popisu časného letního rána, dokonce při něm i oči zavřu, abych se mohl lépe ponořit do krás krajiny její, jak jí popisuje. Když zvuk slov dozní, ještě chvíli nechám oči zavřené, a pak slastně poprosím, s tím že prstem jedním zdviženým ji rtíky půvabné uzamknu, když omlouvá se za nedostatečnost popisu svého.
Lady Victarie, chápu, však popis váš mne uchvátil! Rád bych si zítra přivstal, abych s vámi v zahradách mohl za úsvitu tuto krásu beze slov sdílet. Pak nebude třeba slov, ni maleb, prožijeme to spolu přímo. Co říkáte?

Počkám na reakci její, a pak už se pustíme do pomalu chladnoucího oběda, neboť jsme na jídlo pro samou krásu úplně zapomněli.

sochy Lysu

Když ukojíme svůj hlad alespoň z poloviny, stejně jako žízeň svoji, pak žádá si Dáma má zážitky z cest vyprávět. V tu chvíli odpovím bez váhání.
Těch míst by bylo vícero, avšak korunou jim je dozajista Lys! Tam beze všeho studu krásu opěvují, v sochách mramorových, v básních, malbách, zahradách, dokonce i ve stavbách domů, paláců a promenád. Je to však také město intrik a jedů, tedy svým způsobem nebezpečné. Přesto, a nebo možná právě proto uchvácen jsem tím městem byl. Na každém kroku nalézá se tam krása vznešená, éterická, tělesná i smyslná, tam na vás často jsem myslel, zvláště před úchvatnou sochou místní Venuše, která podobná Panně naší je, avšak více v lyském stylu provedená.
Opět jsem vzrušen, což i na dikci a naléhavosti slov popisu mého projevit se musí. Mé oči září krásou, kterou vidím jen já, neboť popis můj jistě nezvládne barvitě opsat všechny krásy Lysu, toho jsem si vědom.

Snad verše jejich básníka, jež zároveň i sochařem je, pomohou mému popisu a více přiblíží to podivuhodné město a jeho obyvatele:

Ó, lásko rci a buď mi milostiva,
zřím, po níž toužím, pravou krásu její?
Či vidím pouze v jejím obličeji
tu krásu, které moje duše chtivá?

Ty víš to dobře, s ní jsi vždycky živa,
že vámi zmírám v pochybností reji,
a přec bych nedal vzít si nejraději
vše vzdechy i ves žár, jejž srdce skrývá.

— Ta krása, kterou zříš, jest krása její,
však vzrůstá víc a svítí čarovněji,
když okem tvým se v duši tvoji vkrádá.

Zde božská, celá v nové kráse šlehla;
co nesmrtelné, nesmrtelnost žádá,
ta přemohla tě a v tvé oči vběhla.

Nechám verše doznít, a pak se podělím ještě o jeden osobní vjem z Lysu.
Dokonce jednu sochařku při tvorbě sledovat jsem mohl, jí pak Vaši krásu opsal jak vidím ji já, a ona umělkyně mi Vaši sošku vytvořila. Tak jste mne provázela i nejen ve vzpomínkách mých.
Pokud ji Lady Victarie bude chtít vidět, mile rád jí ji ukáži.

busta Lady Victarie

Dvůr v zahradě

Vysoká zahrada, Vodní zahrady
úterý 6. června 284 AC, poledne, jasno, slunečno
Leonel Tyrell, Janna Tyrell, Rowena Roxton, Lady Olenna Tyrell a různé dvorní dámy

Přitakám lady Janně a tvář mi ozdobí úsměv, když si vzpomenu na dětskou hru, do které jsem byla napůl nedobrovolně vtažena.
„Ano, panny a příšery,“ odpovím. Hrávala jsem tu hru už jako dítě. Vlastně asi většina urozených dam ji znala. Oproti Vejdi do mého hradu byla přece jen zábavnější, živá a v nekonečných zákoutích zdejších zahrad i výrazně delší, než na dvoře mého otce v Prstenci.
I když, možná by i Vejdi do mého hradu šla ozvláštnit... jen už by to pak nebyla tolik hra pro děti... v očích se mi objeví letmý záblesk, který snad prozrazuje, na co myslím.
„Lépe se mi ale dařilo jako příšeře,“ dodám. Přece jen, pronásledovat byla větší zábava než být pronásledována a skrývat se.

Oplatím Leonelovi úsměv a bezděky si od něj vezmu knihu, kterou mi podává. Otočím ji v dlaních, nechám prsty sklouznout po jejím hřbetě a když si prohlédnu rytinu nemrtvého na obálce, zvednu pohled zpátky k jejímu majiteli.
„Tak slabost?“ Povytáhnu obočí. Vypadá, že je na ni spíš hrdý, než že by ji skutečně považoval za slabost.
Otevřu knihu na náhodné stránce uprostřed a zadívám se do textu, který ilustruje kresba jakési zrůdy. Poznámka lady Olenny o divokých Starcích ji krásně doplňuje.
„Horší než ostrozubci a zlovlci, říkáte?“ přes rty mi unikne tichý smích.
S úsměvem vrátím knihu Leonelovi.
„Tak snad vás nikdo nepředstihne a nepřeplatí toho kupce,“ popřeji mu. Mohla mi snad v hlase zaznít výzva? Možná.



Nechám Leonela jeho úvahám a se zašustěním splývavé suknice se připojím k lady Olenně a Janně v procházce zahradami.
Se zájmem poslouchám vyprávění lady Olenny, zatímco kráčíme nádhernými zahradami. Všechny ty sladké barvy, květy vonící medem a tráva měkká jako první dech po probuzení by člověka snadno přesvědčily, že kráčí pohádkou. Lady Olenna byla ostrá jako břitva, která tne skrz ty blažené sny.
Jak příhodné, že žila právě tady.

„Upřímně ještě nevím,“ odvětím na její otázku, komu chci dát svou přízeň, a hrdě se narovnám.
„Jedno vím ale jistě – Betrandovi ne.“ Prohlásím s jistotou a doplním: „Ten má talent od Sedmi a štěstí od narození, víc už nepotřebuje.“
Mám svého bratra ráda, ale bohové vědí, že kdyby chtěl, měl by na každém prstě jednu urozenou dámu, ani by se nemusel snažit. Zmetek jeden šťastlivý.
Krátce se pobaveně ušklíbnu.
„Možná byste mi ale poradily, jelikož znáte zdejší rytíře mnohem lépe, než já stihnu do konání turnaje?“

Bohužel, i ten musí skončit

U kulatého stolu

Vysoká zahrada, Hrad, Vodní zahrady, Labutí altánek
Úterý 6. června 284 AC, po poledni, slunečno, mírný vánek
Luthor Tyrell, Elyn Tyrell, Theodore, Olennka
Rupert Tyrell, Cersei Lannister
Damion Lannister, Loraine Tyrell

Ani v nejmenším, Lady Cersei.
Odtuším upřímně k půvabné zlatorudé lvici, jež je nepochybně klenotem svého rodu. Vystupování i šarm má naprosto úchvatný. Vůbec se nedivím, že z ní můj poněkud neotesaný dobrosrdečný bratr nemůže spustit oči. Gesty uvedu příchozí vřele přímo ku stolu, mezitím co Gilli s další služebnou Loreen už nosí nové talíře s pokrmy vybranými, stejně jako několik karaf s víny rozličnými.
Děkuji.
Stále ještě stojíc přijmu laskavá slova lady Cersei na adresu mé rodiny.
Otec a Matka nám požehnali, a naší vzájemnou láskou jsme syceni každým dnem.
Láskyplně s širokým úsměvem pohlédnu na svou nejdražší Elyn, a mimoděk jí uchopím její štíhlou ručku, naše prsty se propletou.

Hosté se pomalu usazují kolem stolu, a tedy usedám i já. Přitom mohu sledovat koncert ženské svůdnosti v podání zlatovlasé krásky v rudém, připomíná to býčí zápasy Stromoviny, kde epoletou je lady Cersei a býkem můj bratr Rupert. Je mi jasno, že mi ostatní jsme tu nyní pro ně jen do počtu.

Nejspíš i já sleduji onu rudou epoletu, tedy mi unikne i menší jiskření mezi sestrou a Damionem. Stůl v altánku je kulatý, tedy ať si kdo sedne kamkoliv, vždy bude na dohled. Loraine si domlouvá s mou drahou jakési nákupy ve městě. Tomu nevěnuji příliš pozornosti, pak ale sestřička osloví i přímo mne.

Jistě, že se zúčastním. Zrovna než jste přišli mi Rupert navrhoval bratrskou trojici s Leonelem, ale spíš žertem, myslím že bratr by měl mít ve 3v3 lepší spolubojovníky než své bratry. Jinak určitě Tjost, 1v1 a 1v1 šerm možná také, přesný seznam ještě nemám.
Odtuším s úsměvem, zatímco sleduji jak Černá růže usazuje Lvici, tak nějak přirozeně se posadila i sestřička vedle Lannistera.

Tedy nechť je vám jídlo a víno požehnáno! Dobrou chuť!
Spustím pokračování oběda i pro naše hosty, a sám už jen jím drobné pamlsky, které zalévám vynikajícím stromovinským vínem, kochaje se velkou různorodou společností kolem mého stolu. Láska je to co nás spojuje, řevnivosti zde nyní není, tedy atmosféra přímo dýchá vřelostí krásného dne časného léta ve Vodních zahradách.

Vždy mne hřálo na srdci, když jsem viděla svého manžela nadšeného z čehokoliv, a to ani nemuseli být záležitosti, které jsem navrhla já. I když jak se dalo čekat, vždy vás potěší více věci, které navrhnete vy a schválí se než ty, které navrhne někdo jiný, že?

V ruce skleničku a druhou volně položenou na stehně jej pozoruji, vědoma toho, že přemýšlí nad tím, jak by mne mohl potěšit a překvapit. Přesně o to mi šlo, trochu mu zamotat hlavu něčím jiným, než plány na tu velkou oslavu a soustředit se na tento moment, který bude neméně důležitější, aspoň tedy pro mne. Na oslavu mého jména sem dorazí mnohé významné osoby, přesto většina z nich je zde spíše formálně, přesto i tak si každého z nich vážím.

„Tedy se mám na co těšit, pořád si pamatuji, jak jsi na mne chtěl udělat dojem vším možným. Pokud si dobře pamatuji, i Tjost byla jedna z věcí, které jsi mi ukázal a pak i vysvětlil,“ nevině se usměji a vzpomínám na to, kdy se mi právě Mace dvořil, a protože jsem byla zde, podařilo se mu to. Nepřipadalo mi to ani dávno a byla jsem si jista, že jakmile jej uvidím se před ostatními ukazovat, vzpomenu si na to, kdy jsem byla ještě mladá a dle mého uvážení, nezkušená.

„Samozřejmě, budu tě následovat,“ řekla jsem a mírně kývla hlavou s tím, že jsem se za ním vydala. Bylo na čase přivítat Lorda Tywina, jak jsem se před pár okamžiky domluvili.


Sama jsem se musela připravit a též jsem si vzala jiné šaty nejenom kvůli počasí, ale též kvůli mé lásce, abychom barevně byli sladění. I když jsem mu již nemluvila do výběru jeho šatů, tak jsem aspoň chtěla sama nějak barevně ladit, hlavně když už vítáme někoho takto významného.
Vojáci všude, kam jsem se dokázala podívat... nechávalo mne to klidnou, jen mi připadalo poměrně vtipné, jak muži si potrpí na úplně jiné věci než my, dámy. Kdybychom vítaly kohokoliv, koho jsem pozvala já, tak to vypadá úplně jinak, ale to se dalo nějak čekat.
„Moc mne těší Lorde Tywine, že jste se mohl dostavit,“ řekla jsem, neopakující všechny tituly, protože tak udělal již můj manžel, navazující tuto formalitu nabídnutím mé ruky pro polibek.

Překrásná lady Ashford rozhodně nesložila své zbraně, ba právě naopak. Lapila mne do svých modrých očí, aniž by slovo řekla. A když jsem se jí v podstatě jen ze slušnosti otázal, byla více než připravena. Vykoupala mne v těch svých hlubokých jezírkách, přitom přednesla nač sází její jistě mocný a bohatý rod. A vlastně měla pravdu, ani já netrvám na tom aby má Paní ovládala vojenské řemeslo, i když může to být příjemný bonus. Na svém hradě mám věrného kastelána a kapitána mých stráží, který brání Darkdell i nyní, a beze mne. Tím, že se lady opravdu srdnatě pustila do boje o mou pozornost mi jasně naznačila, že bych měl u ní šanci, což je potěšující zjištění. Kdyby se čirou náhodou stala někdy Paní Šeré rokle, určitě by mé panství s kontakty jejího rodu jen vzkvétalo. Byly by peníze na lepší opevnění, na víc vojáků v aktivní službě, a navíc je to překrásná žena.
Ano, Lady Helenne, každou pevnost lze dobít, a ano i nyní se o bezpečí mé Šeré rokle stará můj ostřílený kastelán s mými muži.
S mírným úsměvem dám sluneční lady více méně za pravdu.

Přesto lady Uffering se nevzdává, a mé srdce zkušeného vojáka zajásá nad jejím temperamentem.
Dobře tedy Lady Zorro, jsme domluveni, dnes v podvečer kolem páté v Jitřním parku.
Je mi vcelku jasné, že si obě tyto lady musím nechat projít hlavou. Neboť každá má své nesporné klady, ale také své zápory. Se zájmem si poslechnu Zořin výčet argumentů. Pokud jde o mne je to remíza, přesto musím uznat, že lady Zorru bych nejraději hned tady zulíbal, a vlastně nevím ani proč. Ne to nemusí. Odpovím s šibalským úsměvem dívce, která v sobě má opravdu jiskru.

Jelikož má lady Uffering se mnou domluvené další setkání, chci ponechat i lady Ashford stejnou možnost. No nic dámy, budu muset jít, služba volá. Doufám Lady Helenne, že se ještě potkáme v zahradách. A kdyby snad ne, dovolím si zamluvit tanec s Vámi na turnajovém plesu. Počkám na odpověď modrooké lady, a s patřičnými úklonami obě šarmantní ženy opustím. Tak nějak doufám, že na podvečerní přednášku si lady Zorra přivede nějakou další gardedámu, aby se mi povědomí o šlechtičnách Vysoké zahrady zas o něco prohloubilo.

Pak vyrazím skrz Vodní zahrady ku hradbám na svou plánovanou obhlídku. Cestou mám o čem přemýšlet.

Aby každá chvíle byla nezapomenutelnou

Z deště pod okap

Vysoká zahrada, Hrad, Vodní zahrady
Úterý 6. června 284 AC, po poledni, slunečno, mírný vánek
Lady Olenna Tyrell, Rowena Roxton
Igon Vyrwel, Janna Tyrell a různé dvorní dámy

Kapitánu stráže se podařilo, že obě dámy se cítí jako vítězky. Tedy obě mají z rozhovoru ve Vodních zahradách dobrý pocit. Částečnou převahu získala bezpochyby Lady Zorra Uffering, neboť dosáhla plně co chtěla. Získá požadované vědomosti, a uzmula si pozornost Šerifa Vyrwela pro sebe i počas oné přednášky. Dokonce se jí i zdálo, že se dotkla i srdce kapitána, letmo... ale dotkla.

Takže obě lady jen jen září spokojeností. Obě učiní krásné pukrle, lady Ashford trochu hlubší a vznešenější, čímž dá zkušenému vojáku nahlédnout i do svého dekoltu. S půvabným úsměvem a blankytným pohledem šerifu na rozloučenou odpoví.
Budu se velmi těšit, sere Igone. Na setkání, i na tanec, věřím že nebude jediný.
Padne pár zdvořilých vět, a Kapitán se oddělí.

Vskutku má o čem přemýšlet, a dost možná se těší až bude mezi svými na hradbách. Natáhne krok, aby tam už byl.

Zabočí kolem střiženého vysokého zahradního živého plotu... a takřka vrazí do klubka dalších dam, jimž na procházce zahradami vévodí Lady Olenna, právě o čemsi hovořící s půvabnou Rowanou Roxton.

Žena, pro kterou by nejeden zabíjel

Příjezd veganských lvů I.

Vysoká Zahrada, Hrad, komnaty Gartha Tyrella
Úterý 6. června 284 AC, poledne, slunečno, mírný vánek
Garth Tyrell, Cedric Tyrell

„Ale já na veřejnosti chodím vhodně oblečen,“ namítnu se zacukáním koutků, „teď jsem ale po dlouhé době zase doma. Uznej, po tak dlouhé cestě se musí i rytíř trochu uvolnit. A je to jenom voda. Zaschne dřív, než na ní stačíš uklouznout.“
Namotám si na prst pramen krátkých vlasů, který už znatelně ztratil něco ze své mokrosti. „A co se tetičky týče, nemusíš se bát. Ona ztrácí zuby, ne smysl pro humor.“
S vytrvalým úsměvem čelím tomu příšnému pohledu. „Promrdal jsem ho jenom část, to je pravda,“ zazubím se, „ale možná bys litoval, kdybys věděl, že právě při téhle bohůmlibé činnosti se mi podařilo zajistit velkou část kontraktů.“
Otce to ale nepobaví ani v nejmenším. Potvrdí, že jeho sucharská nátura je zatvrzelejší než zdi Harrenova a já u sebe nemám dračí oheň, abych ji dokázal roztát.
„Ať je tedy po tvém, proberu to radši s bratrancem. Aspoň se o tom, jak se máš, něco dozvím a nebudu to z tebe muset tahat volským spřežením.“

Než se ale Garth stačí naštvat, ozve se z venku lomoz a hluk.
„Lvíčci dostali chuť na květinky?“ neodpustím si, když pohled na rudé vlajky ujasní otcovu otázku. „No dobře, nebudu dneska dráždit lva holým hrudníkem. Ještě by sem mohla vejít ta jeho blonďatá dceruška a zamilovat se do mě. To by byl teprve skandál, co říkáte, pane otče.“
Uculím se, nasoukám na sebe zpátky košili a s rychlou úklonou se s Garthem rozloučím. Pak zamířím postranní chodbou ven z hradu, abych si na nádvoří prohlédl, jak velká výprava k nám vlastně zavítala.

Oběd na terase

Vysoká zahrada, Hrad, terasa nedaleko Smaragdového salónku
Úterý 6. června 284 AC, po poledni, slunečno
Lorent Caswell, Mina Caswell-Tyrell

Zlehka se usmívám. „Ano, matka je velice moudrá.“ A popravdě, pokud by Lorentovy sestry dokázaly pochytit alespoň polovinu z toho, co může nabídnout, byl by to bezmála zázrak. „A jsem si jistá, že pokud byste hledal nějaký výhodný sňatek, dokázala by dobře poradit.“ A ráda. Ostatně zatímco muži vědí mnoho o lásce, nebo alespoň o jedné z jejích podob, o manželství vědí strašlivě málo. Všichni z toho vyjdeme lépe, postará-li se o ně matka.
Úpěnlivě jej pozoruji, dokud mi konečně nenabízí odpověď na mou otázku. Celou záležitost protahuje, očividně si užívajíc pocit mé okázale hořící oddanosti. A to je jen dobře – o něco takového bych přeci svého muže nemohla připravit. Alespoň prozatím. Vděčně se na něj usmívám a tisknu mu ruku. „Jak ulehčujete mému srdci. Nevím, co bych si jinak počala…“ Nato se odtahuji a pokyvuji hlavou směrem ke stolu. „A teď se najezte,“ vyzývám jej, „po obědě vás zavedu do komnaty, už tam bude čekat koupel. Bratr je možná na čekání zvyklý, ale přesto bychom k němu neměli být příliš krutí.“
Sama se pak natahuji jak pro misku s fíky, tak tu s medovým tvarohem. Vždy začínám dezertem.

Pobavenie pri obede

Vysoká zahrada, Hrad, Vodní zahrady, Labutí altánek
Úterý 6. června 284 AC, popoludnie, jasno, slnečno
Luthor Tyrell, Elyn Tyrell, Theodore, Olennka, Rupert Tyrell
Loraine Tyrell, Damion Lannister, Cersei Lannister

Rodinná sešlost a neškodná lvíčata

Pod drobnohledem

Jedovatý břečťan

Všechno krásné jednou skončí

Vysoká zahrada, Hrad, Vodní zahrady
Úterý 6. června 284 AC, poledne, slunečno, mírný vánek
Betrand Roxton, Victaria Tyrell

Kočáry Tyrellů

Intermezzo

Vysoká zahrada, Hrad, Slavné nádvoří, Vodní zahrady, pak Uličky města
Úterý 6. června 284 AC, ranné odpoledne, slunečno, mírný vánek
takřka všichni

Mace
Lord Tywin byl přivítán více než pompézně. Na jeho dotaz ohledně doprovodu lady Cersei byl ujištěn, že ten dorazil v pořádku, a již prochází Vodní zahrady. Lord Mace taktně naznačil, že tam právě se svými dámami dlí i jeho matka Olenna, to kdyby jí snad chtěl Lord Tywin pozdravit. Jelikož Pán Roviny již obědval, nabídl svému váženému sousedu společný oběd zítřejšího dne. Následně byl Pán Západu ubytován s předními rytíři přímo v Citadele, jeho ostatní rytíři dostali komnaty v jiných částech hradu. Lady Allerie buď může být průvodkyní Lorda Tywina, či vyrazí do města s dámami na nákupy, nebo zůstane s Macem (velmi pomalá rychlost hry).

Luthor
Po příjemném, vydatném a pro Lannistery poměrně nezvykle vřelém obědě v Labutím altánku se rozmanitá společnost opět rozešla. Rupert s Loraine zřejmě provedou hosty ze Západu zahradami, možná zvlášť, možná dohromady. Lady Elyn líbezně jak to umí jen ona opustila společnost, aby mohla vyrazit na nákupy do města, Ser Luthor odevzdal děti chůvám, a poté co se společnost rozpustila sám odešel do svých komnat pro zbroj, aby odpoledne potrénoval na hradním kolbišti. Leonel se může přidat ke komukoliv, či si utvořit zcela vlastní program.

Jakmile Lady Elyn vyslala strážného se vzkazem Lady Victarii, tento muž cestou potkal skupinu dam lady Olenny, a hlavně svého Kapitána Vyrwela. Ten se tak dozvěděl, že lady Elyn s dalšími dámami potřebují doprovod do města. Čehož se Kapitán sám ujal (možnost pro Igona minout trny Lady Olenny velmi rychle a zařídit osobně doprovod lady Elyn, Victarie a dalších dam).

Betrand
Byl to strážný a vzkaz lady Elyn, jež ukončil tento vskutku překrásný oběd s básníkem v zahradách. Ser Betrand přislíbil pokusit se vyjednat možnou návštěvu lady Víctarie v doprovodu jeho a dvorních dam přímo v Lysu. Leč zde záleží na dobrozdání Lorda Maceho, a také na tom zda nějaká galéra bude plout v ta místa. Dříve než po skončení turnaje to určitě nebude. Stejně básník potvrdil, že busta tvořena byla podle jeho vnitřního zraku, tak jak sochařce svou milou sám popisoval. Opatrný v tréninku samozřejmě bude.

Krátce po jedné hodině polední se na okraji Vodních zahrad sešli dámy jež chtějí vyrazit na nákupy do města, také sem dorazila stráž vedená samotným Kapitánem Igonem Vyrwelem. Ten nechal i přistavit kočáry na spodní nádvoří, aby dámy se nemusely trmácet ulicemi města, několik strážných pojede na koních. Kočáry slouží k překonávání nudnějších částí cesty, na tržištích samozřejmě lady budou chodit pěšky, aby pak opět použily pohodlí kočárů.

osobní kočár Lady Elyn Tyrell

Ještě jsem měl před očima půvabné kopečky ňader lady Helenny zarámované jejím azurovým pohledem, když jsem ráznými kroky kráčel zahradami. Potřeboval jsem klid hradeb. Stát v mírném vánku, hledět do kraje, a nějak v klidu vstřebat to setkání ve Vodních zahradách. Co ďas nechtěl, málem jsem vrazil do Královny Trnů obklopené hejnem žen. Oh, pardon dámy! Lady Olenno! Ukloním se staré dámě, a následně i ostatním. Služba. Jediným slovem osvětlím s lehkým úsměvem důvod, proč tak rázuji zahradami. Snad to matróně bude stačit, a nechá mne projít.

Naštěstí se zjeví gardista, a přináší mi evidentně zprávu. S omluvnou úklonou se vzdálíme hloučku dam. Vyslechnu novinky, vyptám se na podrobnosti. Udělím rozkazy vojáku, a pak ještě rázněji se vydáme oba vyřídit vše potřebné. Utřídění dojmů z uplynulého setkání musí počkat. Dámy si chtějí vyrazit do města, a možná i mne ruch ulic udělá dobře, stejně jako trhy plné fešných prodavaček, květinářek, rukavičkářek, pouličních tanečnic a jiných prostých krásek. Tedy se ostrahy ujmu já sám osobně.

Kolem jedné hodiny po poledni již stojí na spodním cípu Vodních zahrad připraveno několik kočárů pro jistotu. Mám zkušenost, že jak dámy vyrazí na nákupy, dost často se k nim neřízeně přidávají další a další. U kočárů je několik gardistů, zčásti u vozů, zčásti na koních. I já sedím na hřbetu ušlechtilého tmavého hnědáka Rigoletta. Pojedu v čele kolony, což samo o sobě nejspíš uklidí veškerou svoloč z ulic, a také všem ukáže, že lady Vysoké zahrady jedou městem. Jakmile dámy počnou přicházet, ukloním se jim, pozdravím je, a ty významnější uvedu osobně do kočárů. Pak již počkám, až půvabná Lady Elyn, coby hybatelka této jízdy, určí čas odjezdu. Chvíle do příchodu dam využiji k organizaci stráže a kočích. Taky když zbyde čas k úvahám nad sluneční dámou Ashford, a všetečnou lady Uffering.

Igonův válečný oř Rigoletto

Girls just wanna have fun

Vysoká záhrada, Hrad, spodný cíp Vodných záhrad,
Úterý 6. června 284 AC, popoludnie, jasno, slnečno
Elyn Tyrell, Igon Vyrwel, Victaria Tyrell a dvorné dámy
okrajovo spoločnosť v Labuťom altánku

Vzhůru do zahrad

První z dam se objevilo duo půvabných laní, totiž Lady Elyn v doprovodu své dvorní dámy braavosanky lady Margaretty. Ladně jako dvě bohyně mi učinily synchronní úklonu, jsou v rozverné šťastné nákupní náladě, a i tím krása žen doslova září z každého jejich kroku, úsměvu, gesta, či záchvěvu jejich exotických rouch v mírném vánku. Rouch, jež rafinovaně odhalují mnohé půvaby a lákají oko mužské tajemstvím, které skrývají. Lady Elyn laškovně mne osloví, a já již opěšalý obě dámy uvedu do kočáru.
To doufám, Lady Elyn! Myslím, že horší než bojová zteč to zřejmě nebude. Mimochodem překrásné šaty, velmi vám sluší. Dodám s šibalským úsměvem k oběma dámám. Lady Elyn je ve Vysoké zahradě velmi oblíbená, a všemi milovaná pro svou okouzlující povahu, mne nevyjímaje. Ser Luthor je bezesporu přešťastný muž, takovou ženu kdybych našel, snad bych si i přestal užívat s kuchtičkami, nebylo by proč.

Však výrazně více pozornosti a galantnosti věnuji při doprovodu lady Margarette, příjemně delší oční kontakt nevyjímaje. Přeci jen je stále ještě volná, velmi okouzlující, příjemná a bohatá. Se svým rozhledem po světě a diplomatickými vlohami by jistě byla skvělou Paní Šeré rokle, i když myslím, že ona spíše hledá krásného rytíře na bílém koni, než ošlehaného vojáka mého typu, který právě takové krasavce dokáže pořádně zpráskat. Její exotický přízvuk (představuji si takový francouzký, viz Syrio Forel) je pro mne velmi vzrušující, jako celá její osobnost. Vskutku překrásná žena! Té bych se dvořil rád, pokud mi k tomu dá příležitost. Jak tak o tom uvažuji, vybaví se mi ten večerní hon, který mi připravila Královna trnů.
Lady Victarie ještě nedorazila, jistě to nebude dlouho trvat, než se objeví.
Řeknu věcně, a nechám dámy jejich štěbetání, jistě mají spolu dost co probírat o šatech, špercích a podobně.

Čas do příchodu dalších dam využiju po svém, vyhoupnu se do sedla svého hřebce Rigoletta, a odcválám svižně k vchodu do hradních kuchyní.
Zde sklouznu z koně, a vydám se hledat kuchtu Borcu. Jakmile jí najdu osvětlím jí, že pozdní večeře padá, neboť Lady Olenna si usmyslela předhodit mne jako lovnou zvěř svým dámám. Bezostyšně oznámím kuchtě, že bych stokrát raději rajtoval na ní, žel přání Trnové královny odmítnout nemůžu, to je jí snad jasné. Očekávám bouři nechuti, neboť Borca je řízná a hubatá (i proto jsem se mi ní dnes tak těšil), takže mi to určitě dá pořádně sežrat. Ať už reakce bude jakákoliv, snažím se vymoci si u ní noční návštěvu (po tom honu v režii té babizny budu určitě pořádně nabuzen to někde divoce rozjet), a kdyby to neprošlo, tak se pokusím onu pozdější večeři přesunut na zítra.
Následně opět nasednu na koně, a vrátím se ke své práci při doprovodu nákupních rejdů dam Vysoké zahrady.

Povyk v kuchyni

Vysoká zahrada, Hrad, Hradní kuchyně
úterý 6. června 284 AC, jedna odpolední, slunečno, mírný vánek
Igon Vyrwel, kuchta Borca

Borcu jsi našel poměrně rychle v jedné z kuchyní. Na to žes pouhý voják jsi ve vysvětlování nové situace působivě výmluvný. Snad proto, že v jednání s prostými ženštinami a šenkýřkami jsi opravdu zběhlý. Být to nějaká kultivovaná lady, kupříkladu Helenne Ashford bylo by to o dost složitější. To však neznamená, že by to Borca zkousla jen tak, ba právě naopak.
Kašlu na nějaký tvý výmluvy! Chtěla jsem chlapa, skutečnýho chlapa, no a... chlap nikde!
Rozkřikne se na tebe, a vůbec jí nevadí, že váš rozhovor napjatě sledují jiné kuchtičky a služky. Ta ženská je pěkně ohnivá, když jí někdo podpálí, jen co je pravda. A servítky si nebere.

Když pak žádáš o možnost zaklepat v noci u její komůrky, křikne rázně.
Parchante! V noci ti budu dobrá, co?
Vlepí ti facku až to mlaskne. Pak si tě však přitáhne, a vášnivě tě políbí.
Přijď!
Rozkáže. S tím tě nechá stát opařeného, jako bys byl nějaký krocan na pekáči, a jde si po své práci krokem pravé grácie, jako by se nechumelilo.
Máš výrazný dojem, že tohle bude ta pravá ženská, která ti uleví po jakkoliv vysilujícím večeru plném nucené společenské konverzace na ostří meče s Lady Olennou a jejími růžemi.

Bez bratrova drobnohledu

Nákupy

Vysoká zahrada, Hrad, spodní cíp Vodních zahrad
Úterý 6. června 284 AC, jedna polední, slunečno, mírný vánek
Victaria Tyrell, Igon Vyrwel, Elyn Tyrell-Norrige, Margaretta Perruzzi, Rowena Roxton

Oběd na terase

Vysoká zahrada, Hrad, terasa nedaleko Smaragdového salónku
Úterý 6. června 284 AC, rané odpoledne, slunečno
Lorent Caswell, Mina Caswell-Tyrell

"Skutečně?" optám se. "Nikdy jsem tak nad matkou nepřemýšlela. Jste si jistý, že má s trucováním trpělivost? Stěží si to dokáži představit..." Pobaveně si jej prohlédnu. "A docela by mě zajímalo, jak jste tuhle její slabinu odhalil. Přiznejte se, kolik jste toho na ni vyzkoušel, než jste na to přišel? A při jakých příležitostech?"
Usměji se a pohladím ho po ruce. "Máte pravdu. Pár dní zpátky mi přivezli ten nejúžasnější koupelový olej. Musíte ho vyzkoušet. Nechám vám ho donést - sama se musím jít upravit... Jednak už bude odpoledne a jednak tu mám dnes toho nejvzácnějšího hosta ze všech, a ten host mne zastihl zcela nepřipravenou."

Nákupy

Vysoká zahrada, Hrad, spodní cíp Vodních zahrad
Úterý 6. června 284 AC, jedna polední, slunečno, mírný vánek
Victaria Tyrell, Igon Vyrwel, Elyn Tyrell-Norrige, Margaretta Perruzzi, Rowena Roxton

Málem jsem sama zapomněla, jak čas rychle ubíhá. Omluvila jsem se lady Olenně a lady Janně, snad až příliš rychle na to, aby nešlo postřehnout, že mi mé povinnosti dvorní dámy přišly právě vhod. Mířila jsem co nejpřímější cestou do komnat lady Victarie Tyrell a díky Sedmi jsem tam byla dřív než ona.

Než tedy lady Victaria přišla, měla jsem chvilku na to se sama převléct do šatů, které jako by někdo ušil z písků Dorne, a tvářila jsem se, že už jsem na místě a čekám vzorně na čas. Skoro to byla i pravda. Vlasy jsem si uchytila kolem tváře čelenkou a nechala je volně spadat po ramenou.

Pustila jsem se do převlékání a česání lady Victarie a s nepatrným úsměvem jsem poslouchala její vyprávění o Betrandovi.
„Kdybyste nemluvila o mém bratrovi, musela bych snad žárlit,“ prohodím a do zrcadla se na ni uculím. „Takto můžu jen poznamenat, že všechny ty úžasné přednosti a vlastnosti máme v rodině.“
Rychlými nacvičenými pohyby upevním Victarii vlasy sponou tak, aby jí držely vyčesané, a se zalíbením si prohlédnu vlastní dílo. Proč jen to je na jiných o tolik snažší než na sobě?

Pomůžu lady Victarii do smetanových šatů s výšivkami květin. První spodnička, druhá, pak vrchní vrstva... S každou z nich, jak jí je provlékám přes hlavu, se komnata na okamžik zahalí do mlhy jemné látky, která splyne dolů a jako ranní rosa se snese na boky půvabné lady.
Okamžik pozoruji tu krásu, než se pustím do zavazování stužek, které drží jednotlivé obláčky látky na místě kolem pasu.
„Tak, ještě jenom...“ s posledním gestem, kterým nadhodím nadýchanou sukni, se látky nadnesou do vzduchu a s pomaličkým klesáním se urovnají za patami lady do vlečky.
„Služebná mě asi zaškrtí,“ zamumlám zamyšleně při představě, jak světloulinká asi vydrží látka v ulicích města.
Ale nebude to nic, co by se nedalo vyčistit.

S uspokojením si naposledy prohlédnu své dílo a navléknu si rukávy vlasních šatů, které spadají skoro až ke kotníkům.
Cestou ke kočáru pak bavím Victarii vyprávěním, kterak mě dopoledne unesl drak a pak jsem padla do spárů královny Trnů.
„Ale měla bych si vybrat, komu na turnaji svěřím svou přízeň a...“
Ztlumím hlas, když postřehnu, že už jsme dorazily na doslech kočáru a také jezdci, který nás bude podle všeho doprovázet.

„Lady Elyn, lady Margarette,“ udělám pukrle směrem k oběma dámám a stejně tak i k onomu rytíři, seru Igonovi.
„Vyhrál jste sázku, sere? Nebo prohrál?“ Ta poslední dvě slova dodám tišeji a pokusím se moc nedat najevo své potěšení.

„Kam vlastně vyrazíme nejprve?“ optám se lady Victarie a Elyn, tak nějak obou zároveň, protože očekávám, že některá z nich bude určitě vědět, po čem její srdce... a šatník, ten především, právě touží a strádá.
V dobrém rozmaru se pak usadím za ně do kočáru.

Vysoká zahrada, Hrad, Vodní zahrady, Labutí altánek
Úterý 6. června 284 AC, po poledni, slunečno, mírný vánek

Primárně:
Cersei Lannister

Okrajově:
Luthor Tyrell｜ Elyn Tyrell-Norrige｜Leonel Tyrell｜Damion Lannister｜Loraine Tyrell

Příjemé, mrazivé zmatení
Asi tímto slovem bych popsal nejlépe pocit, který ve mně lady Cersei neustále vyvolávala. Pocit tak silný, že byl schopný ostřílenému chlípníkovi naprosto vyrazit dech. Tahle ženská naprosto věděla, co dělá, a věděla, jak to dělat zatraceně dobře. Její pohyby, její křivky, ale i slova v jejích ústech...Všechno to hrálo jako nějaká lahodná symfonie.
Avšak i když zářila jako Slunce byla tahle ženská setsakramentsky chladná, a na to jsem rozhodně nebyl u žen zvyklý. A přiznám se vám, vadilo mi to. A to hodně.

Upřímně jsem vůbec nevěděl, jak se k dámám jako je ona chovat. Ne, že bych nikdy nedostal průpravu o rytířství, aaale upřímně...S těmihle paničkami a lady byly vždycky jenom problémy. Jen následky, kterým se vždycky pokud možno chcete vyhnout. Opravdu nerad bych se totiž viděl v situaci, kdy mě pranýřuje její bohatý mocný otec za jednu malou chybičku, a nutí mě okamžitě do svatby. A že zrovna před jejím otcem jsem se měl na pozoru i já.

Nicméně bylo na ní něco...Neskutečného. Pochopte, nejsem básník, takže to neumím slovy nějak moc vyjádřit. Jsem spíše - slovy básníka hospodského - lokální hovado. A byl jsem si toho vědom.
Nechápejte mě ale ovšem špatně. Neexistovalo nic, co bych neudělal pro své nejbližší, a pro svou rodinu. Znal jsem své povinnosti, a znal jsem a respektoval pravidla...Která se mi líbily.

Ale na druhou stranu...Jsem se vždycky chtěl pobavit, a ne se nijak vázat. To nebylo pro mě. Rodinný život, který vedl můj bratr, kterého jsem vždy obdivoval...Jo, něčemu takovému jsem se chtěl nějak tak prostě jednoduše vyhnout. A to pěkně velkým obloukem. Však si mě pro to on i jeho žena neustále dobírají...

Ovšem tahle ženská...No...Nedokázal jsem se z ní vzpamatovat. Připadal jsem si jako malý nezkušený klučík, který ženskou ještě nikdy neviděl (čtěte: Leonel), a teď mu z ní pomalu ukapávají sliny a třese se jak malý pejsek.

A problémem bylo, že jsem se takhle cítil už fakt HODNĚ dávno.

Netušil jsem, co mám dělat. Jak na ní zapůsobit, ale zároveň nepůsobit, jako kdyby mě měla omotaného kolem prstíku. Co říct. A co ne. Protože chápejte mě dobře, já jsem na ní zapůsobit setsakramentsky chtěl. Přitahovala mě neskutečným způsobem, který nedovedu popsat, a kdyby mi ukázala na nějakou nejbližší pevnost, nepochybně bych jí celou vypálil na místě do základů, jen abych tam všude pověsil její standartu.

Zadumám se. Jenže to je právě to.
Tahle ženská, ať už byla sebe krásnější, a ať už zářila sebe jasněji, byla chladná a vypočítavá skoro až jako lady Olenna. Až mě z toho zamrazilo.
Pod těmi kadeřemi ze zlata se schovával mozek tak chytrý a mazaný, že stačil jeden pohled do těch jejích očí, a viděl jsem, že tady budu daleko snadněji kořist, nežli lovec...
Pokud tedy vůbec něco, vzhledem k tomu, jak lady zatím projevuje zájem.

Ušklíbnu se. Ale to ještě neznamená, že bych měl kvůli tomu stáhnout ocas mezi nohy a utíkat pryč!
Ne, já z žádného boje neutíkám. Ale taky si mě nikdo nepodmaní tak snadno. Pár pohledů a pár pohoupání jí stačit nebude, i když věřím, že jí na to skáče hodně mužů - Však i já z ní mám problém otrhnout oči!!!
Ne, tohle bude boj, ale hodlám v něm zvítězit. Stačí být prostě jen trochu víc rytířský. Oprášit ty staré a zrezavělé metody, které používají ti pávy v Zahradách. Protože prostě na tuhlectu asi poplácání po zadku a pár komplimentů stačit nebude...I když co já vím, lady bývají různé. Ale nepůsobí tak!

Výzva k procházce po Zahradách je ode mě troufalá, ale z mé strany jde to o trochu vypočítavý krok. Chci s touto ženou být sám, a získat tak víc prostoru na to, udělat dojem, který potřebuji. Opravdu nemám zájem se ztrapňovat před Luthorem, nebo ještě hůře Leonelem. Ti dva mě neviděli se chovat rytířsky už léta, a tak to taky zůstane.

Vyjma mé krásné spanilé bohyně jsou tady však další věci, které neuniknou mému orlímu zraku válečníka. Loraine a bratranec Cersei, Damion, se k sobě nepochybně mají. A ač nejsem jeden z těch, kteří by milovanou sestřičku veřejně ztrapňovali - však proto jsem ohledně toho zatím také taktně mlčel - rozhodně věcem nenechám jen tak volný průchod.
Co když si s ním udělá dítě! pomyslím si zhrozeně. Nechápejte mě špatně, Theodorka i Olennku miluji, a stejně tak budu milovat i děti Loraine, avšak takovéto románky...Pro ženy můžou skončit mnohem hůře, než pro nás ostřílené filuty. Loraine musí být opatrná...Zvlášť v Zahradě, kde křoví mají oči i uši. Myslím jen na její dobro.

S lady Cersei nakonec opravdu zůstaneme v altánku o samotě, a je na čase, abych ukončil své mlčení. Nikdy jsem nebyl typ, který by příliš dlouho nad něčím dumal. Prostě se nějak rozhodnu, a tak to udělám. A můj nový cíl je udělat dojem na tuto ženu a...
Ha! Vsadím se, že myslíte na nějaké sprosťárny vy chlípníci! No, je vidět, že vás strýček Rupert vychoval dobře.

"Lady Cersei" řeknu náhle, a lehce se postavím a nabídnu lady rámě - jako kavalír. "Půjdeme tedy?"

Řeknu vám jednu radu, kterou mě naučil můj bojový mistr, a kterou si pamatuji dodnes a platí v naprosto všech situacích. Vždycky. Měj. Záložní. Plán.
A to bylo přesně to, co jsem nyní hodlal zrealizovat. Záložní plán. Ono totiž víte, tohle není poprvé, kdy nemohu použít "Rupertovy osvědčené metody™". Občas se prostě objeví v mém zájmu žena, na kterou je potřeba zapůsobit i nějak více. A lady Cersei...Inu bohové, upřímně, nevím, zda na ní zapůsobí alespoň tohle.

Byl jsem si totiž plně vědom, že působím naprosto jako slon v porcelánu. Rámě bylo ještě v pořádku, ale ten postoj, mluva...Chtěl jsem působit rytířsky, ale nepochybně jsem působil jako šašek. Připadám si jako kretén s pravítkem v prdeli Odpusťte mi prosím ten výraz.
Přesto jsem si říkal, že to zatím bude nutné, pokud chci na lady zapůsobit. Prostě musím vypadat jako elegán.

Pokud lady přijme mé rámě, nebo se mě alespoň rozhodne následovat, vyrazíme do našich krásných zahrad. Přesto to je tak to jediné, co o nich dokáži říci. Nejsem žádný maester, abych se vyznal ve zdejších květinách. Jediné co poznám jsou Gladioly, neboli mečíky, protože to je prostě super válečnický název.

Přemýšlím tedy, o čem se s lady bavit, abych z celé věci nevyšel jako absolutní křupan, dokud nedojdeme k mému záložnímu plánu.
Nakonec prostě něco zkusím.
"Mám na vás otázku uh...mylady" Fuj to slovo mě pálí na jazyku. "Jak se vlastně vy stavíte k celému turnaji jako takovému? Předtím jsme o tom mluvily, a i když si uvědomuji, že toto téma nejspíše není nejvhodnějším tématem co bychom mohli řešit, pochopte prosím, že jsem přeci jenom stále válečník...Zajímá mne zkrátka váš názor."

Tohle rytíři prý dělají. Baví se s ženami, ptají se jich na jejich názor. A lady se to prý líbí. Tak to zkusíme...Cersei působí dojmem, že má v sobě duši nebezpečného protivníka. Dokonce bych se odvážil říci i válečníka. Ač nepochybně používá jiné zbraně, nežli meč a štít.
Jo jo...Její zbraně jsou fakt dobrý...
Řeknu, a taktně a nenápadně lady očima zkontroluji, zda má šat zcela v pořádku. Předtím jí to nevadilo, takže nepochybuji, že podruhé jeden troufalejší pohled také zvládne. Možná se jí i zalíbí.

Ale na druhou stranu...Říkám si, že tohle by mohlo být téma, ve kterém bych nad lady mohl mít převahu. Tohle je moje pole, můj rajón. Mohu se zde vychloubat až do nekonečna. I já jsem stratég, když přijde na tyhle věci. Široko daleko tady není lepšího válečníka, nežli jsem byl já. Samozřejmě jsem nechtěl mluvit jen o sobě ale...Chtěl jsem zkrátka na lady i nějak zapůsobit. A na to nebylo lepší téma, nežli válečnictví.

"Jste přeci jenom z rodiny velkých válečníků. A tím nemyslím jen vašeho otce a bratra. Legendy o velkých Lannisterech se donesly až sem. A proto musím říci, že vaši rodinu velmi obdivuji a respektuji. Před lvy se třese nepochybně celý kraj."

Sny se plní

Sami dva

Rarach a Rozinka

Vysoká zahrada, Hrad, zákoutí Vodních zahrad
Úterý 6. června 284 AC, rané odpoledne, slunečno, mírný vánek
Loraine Tyrell, Damion Lannister,
Bethany Bushy, Zarra Uffering a Rozinka

Honit po zahradách Rozinku to je vpravdě vysilující, až heroický výkon. Přesto dvanáctiletá lady Zarra má všechny předpoklady právě při tomto být úspěšná. A bylo tomu tak i tentokrát. Neváhá po té kuličce chlupů skočit po hlavě přímo do křoví, a velmi záhy slaví úspěch.
Mám ji!
Vypískne vítězoslavně, to že si zamazala šaty jí zatím příliš netrápí.

Nastane chvíle radosti, tu však lady Bethany zpozorní... její Paní a ser Damion jsou pryč! Selský rozum Lady Bushy stále funguje dobře. Tak moc dobře tuší, co a jak se přihodilo. Pokud se její Paní dostane do řečí, bude vina dávána i jejím dvorním dámám, a to Bethany nehodlá připustit. Nesnáší podrazy, a nerozumná avantýra lady Loraine přímo v zahradách pod nosem Lorda Mace a Lady Olenny trochu podrazem zavání. Konečně všude jsou stráže, a z výšky hradeb je vidět ledaskam. Člověk si může myslet, že je neviděn, ale skutečnost může být naprosto jiná.
Je třeba Lady a Sera urychleně najít, a to hned! Než se něco přihodí!

A opět přichází k slovu rarach Zarra, s Rozinkou v náručí prosmýčí všechny kouty. Zahradami se nese volání obou dvorních dam. Lady Loraine! Kdepak jste?
Zařin stále ještě spíše dětský hlásek záhy volá nebezpečně blízko oběma milencům. Jistě je co chvíli tento rusý diblík objeví.

Lady Zarra Uffering, 12 let

Vysoká zahrada, Hrad, Vodní zahrady, Labutí altánek
Úterý 6. června 284 AC, po poledni, slunečno, mírný vánek

Primárně:
Cersei Lannister

I když se lady chová, že si mých pohledů vůbec nevšímá, věřte mi, poznám, že ho cítí. A to, jak se její tělo hýbe...Mhm, to je rozhodně jen a jen představení naučené pro moje oči. Alespoň v tuhle chvíli. Tahle symfonie svalů a pohybů je tak překrásná, že se mi z ní jen obtížně stahují oči. Avšak i když jsem byl tím největším chlípníkem v okolí, byl jsem také přirozeně gentleman. Nebudu přece na lady vejrat jako nějakej úchylák! Za koho mě máte?

Její odpověď mě jen utvrdí v tom, že tahle lady má v hlavě víc, než se na první pohled zdá. Šlechtičny obvykle řeknou, že je tyhle věci prostě nezajímají. Nebo se jim líbí ti rytíři a tak dále.
Ale tady lady má ve věcech jasno. Zdá se, že bojiště ti asi není tak cizí co...Takže tvůj bratr bojuje na koni, a ty bojuješ hlavou. Jojo, máte to rozdělené pěkně.

Vážení, lhal bych vám, kdyby na mě její sexy mozek neudělal dojem. To víte, je to přeci jenom příjemná změna od těch poněkud prostějších služebných. I když na druhou stranu, já nikdy nebyl na to, že bych si s těmi ženskými povídal dlouho. Jestli víte, co tím myslím.

Lehce se na lady přátelsky usměji.
"A víte, že s Vámi i svým způsobem souhlasím? Turnaj je skutečně jen takové to pozlátko, které lokální rytíři používají k tomu, aby se zviditelnili, a Zahrada vydělala peníze. Není v tom žádné skutečné umění boje. A díky tomu si myslím, že se mi v turnajích tolik daří. Skuteční válečníci jsou v takovýchto soutěžích téměř nezastavitelní."

No co děti, strýček Rupert se musí taky trochu vychloubat.

"Děkuji Vám mylady. Takže mohu počítat s Vaší přízní až budu porážet jednoho nepřítele za druhým? " řeknu troufale pobaveným tónem. Včetně vašeho slavného bratra.

Lehce stisknu její paži a přátelsky se usměji a zadívám se jí do očí. Je vidět, že svůj rod velmi miluje, což svým způsobem chápu. My šlechtici jsme hrdá cháska. Tyrellové samozřejmě byli všelijací, ale vezme si je někdo do huby, a já mu jí rozbiju. Měli bychom být rodem, kterého se budou ostatní bát. Takže chápu, že lady zde cítí určitou hrdost, a chce pro svůj rod to samé.

"Jen hlupák se neobává mocného protivníka mylady. Avšak já nejsem z těch, kteří by stáhli ocas a utekli pryč. Nikdo z mého rodu není. Lev je nejmocnějším zvířetem, vlastně i králem všech zvířat." řeknu dramaticky. "Avšak i lev se musí mít na pozoru před tím, než projde polem plným růží...Neboť trny by ho mohly rozsekat na cucky"
Zastavíme se, a já se jí významně podívám do očí, zrovna tak jako ona mě. Tohle je soutěž. Tak schválně, kdo uhne první. Kdo je více hrdý. Zda lev, nebo růže.

"Legenda praví, že naše rody byly zrovna tak přátelé jako nepřátelé v průběhu věků. Kdo ví, zda budeme přátelé mi dva, či naopak nikoliv. Avšak věřím, že tato debata bude ještě velmi zajímavá. Přesto mne omluvte, nejsem učenec zvyklý debatovat, a tak mi z takovýchto dlouhých debat poměrně snadno vyprahne v hrdle. Mohl bych vás tedy mylady pozvat na zdejší víno? Můj dobrý přítel jen kousek odsud stačí to nejlepší v celé Vysoké zahradě. Domácí, vykvašené přímo ze zdejších vinic. Věřím, že by se mohlo jednat o příjemné osvěžení tohoto odpoledne."

Víno. To je cesta do srdce ženy. Zabírá efektivně jak na služky, tak i na šlechtičny. A je zároveň prvním bodem v #1 bestselleru Westerosu "Rupertovy osvědčené metody™", který můžete zakoupit u svého lokálního mistra za pouhých 30 zlatých.
Víno, rozvazuje jazyk, a boří bariéry. Lady Cersei je chladná jako led, ale cítím z ní, že by si dala říci, budou-li okolnosti správné. Věřím, že sklenka vína a dobrý oběd mi pomohou vynahradit mé katastrofální nedostatky v téhle rytířské blbosti, kterou se před lady snažím předvádět.

Ale zatraceně...Tahle ženská je fakt kus...

A tak vážení, prohraji naši malou zírací soutěž tím, že můj pohled na moment sjede poněkud níže. Zcela samovolně.
Naštěstí si z takové porážky nic nedělám, protože jí považuji za výhru. Odvrátím pohled, a vykročím vpřed

"Nuže tedy mylady, půjdeme?"

Moje "jednání" s divoce neurvalou kuchtou dopadne vlastně celkem dobře. Pravda kapitán stráže a gardy by neměl být fackován před prostým lidem. Když je to však v rámci her milostných, myslím že se to dá akceptovat. Zvlášť když následuje ten bujný braavosák ("francouzák", hluboký vášnivý polibek), osobně se cítím spíš nabuzený, než ponížený. Chvíli ještě sleduju hru boků a hýždí Borcy, pak se zakřením na ostatní kuchtičky, čistě z rozvernosti postískám kyprou Gildu. To víno mi bodlo! mrknu na ni, a pak se zvesela vrátím ku svému oři s nově naplněnou čutorou. Tak to bychom měli, ať bude ten večerní hon na zajíce (mne) mezi ostrostřelkyněmi (Olenniny vdavekchtivé dámy) jakkoliv náročný a vysilující, tak pořád kdesi daleko vpředu bude čekat Borčin divoký pelíšek, a to by mi mělo dodat sílu ke kličkování jako nic jiného.

Ke kočárům se blížili dvě další dámy, čistoskvoucí laňka lady Victaria v doprovodu své dvorní společnice lady Roweny Roxton, a to právě v čas kdy Rigoletto doklusával v to místo. Jelikož jsem byl osloven první, složil jsem poklonu oběma dámám přímo ze hřbetu svého koně. Potěšení je na mé straně Lady Victarie, poklady se mají dobře chránit, zvlášť když jde o klenoty živoucí krásy na nichž spočívá budoucnost Tyrellů. Odpovím s širokým srdečným úsměvem té překrásné dívce, načež má další slova patří druhé dámě. Lady Roweno, zcela jistě vyhrál, být v obklopení tolikého půvabu růží je pro bodlák jako já hotovým vyznamenáním. Zahlaholím z vesela a doslova nemohu spustit oči z jejích pískových šatů, jež velmi přímočaře ukazují světu dokonalou postavu lady Roweny. Dovolte mi poznámku Lady Roxton, co chcete nakupovat, vždyť nejkrásnější šaty již máte na sobě? Ano, jsem poněkud rozverný, to ta Borca, no snad si to jako prostý voják mohu dovolit.

Svižně seskočím z hřebce, zatímco jej už lady Victaria hladí po mordě a konejšivě na něj hovoří. Rigoletto její doteky vítá, poté co nasaje nozdry její pach, který je mu důvěrně znám. Když sleduji něhu této křehké ženy s níž ho laská, celkem svému hřebci závidím. Jsem příliš hrubý i příliš nízkého původu pro tuto hýčkanou růžičku, to mi však nebrání se na okamžik zasnít. Její slova mne zas navrátí do reality služby. Drsný a pichlavý bodlák vydrží dost, Lady Victarie, a některé vyčerpání může být i oblažující. Zakřením se, evidentně se neberu příliš vážně. Netuším, hlavním hybatelkou této spanilé jízdy je Lady Elyn, ta jistě ví jaké dámy ještě mají dorazit, či zda už jsme kompletní.

Jakmile lady Tyrell zavelí, kolona se pohne směr městské trhy.

černý hnědák Rigoletto

Tržiště Tyrellů

Highberth, Tržiště
úterý 6. června 284 AC, jedna odpolední, slunečno, mírný vánek

Kopí Severu

Vysoká zahrada, Hrad, Hradní kolbiště
Úterý 6. června 284 AC, odpoledne, slunečno, mírný vánek
Betrand Roxton, Lyra Mormont, okrajově Victaria Tyrell

Ser Betrand přislíbil pokusit se vyjednat možnou návštěvu lady Victarie v doprovodu jeho a dvorních dam přímo v Lysu. Leč zde záleží na dobrozdání Lorda Maceho, a také na tom zda nějaká galéra bude plout v ta místa. Dříve než po skončení turnaje to určitě nebude. Stejně básník potvrdil, že busta tvořena byla podle jeho vnitřního zraku, tak jak sochařce svou milou sám popisoval. Opatrný v tréninku samozřejmě bude.

Cestou na hradní kolbiště jsem ještě uvažoval o různých možnostech, jak přibrat Lady Victarii na nějakou z mých kurýrních cest na východ. Upřímně nic mne nenapadalo, po smrti jejího otce v bitvě proti Bratrstvu Králolesa se stala Victaria i její mladší bratr chráněnci Lorda Mace, a co hůř i schovankou Lady Olenny. I já musím přiznat, že ani plavba na válečné lodi Tyrellů není úplně bez nebezpečí, což je fakt, který lord Mace i jeho matka zákonitě ihned uvedou. Ani jeden z nich jistě nebude chtít sebeméně ohrozit život své oblíbenkyně, k její smůle se tedy do tajemných essoských měst zřejmě jen tak nepodívá. Je mi to také líto, avšak je to pochopitelné.

Jakmile jsem dorazil na hradní kolbiště tyto úvahy musely být odloženy. Na cvičišti byl nebývalý ruch, to díky blížícímu se turnaji, mimo rytířů rozličných barev zbrojí tu je i spousta panošů a pážat, stejně jako podkoních a různých jiných pohůnků. Svůj stan zde rozbili i sklepmistr a kuchyně, aby pánům nic nechybělo ani co do vína, piva, ani co do jídla. Na ochozech je i pár diváků, či dalších rytířů, kteří sledují své možné soupeře. Zkrátka na kolbišti je opravdu veselo. Někteří rytíři losují své tréninkové rivaly, někteří si souboj s tím kterým rovnou domluví, a někteří halasně přejdou rovnou od pití truňku k výzvě, a už se ženou na koně a řvou na své čeledíny či panoše. Mumraj jak se patří.

Osobně zvolím los, žel hned první sok jenž mi byl určen mne více než dosti zarazí... neboť, je to žena! Poručík stráže Lyra Mormont, mladá krásná seveřanka. Vždy jsem byl kavalírem, bít se s dívkou je mi dost proti srsti, a to dokonce i v tréninku. Kroutím tedy hlavou, a vyzývám páže, ať losuje znovu. Na to však dívka reaguje poměrně příkře.
Copak ser se bojí, že by mu pozadí natrhla holka? S takovou by se na Severu daleko nedostal!
K jejímu hecování se přidávají i ostatní strážní, a i pár rytířů. Marně vysvětluji, že nechci naprosto zpochybnit její bojové umění, vždyť je poručíkem stráže... určitě musí být dobrá, ale nic mi to není platno, a tak její výzvu jsem nucen nakonec přijmout.

Jsem dalek ji podcenit, už jen to jak pojíždí se svým běloušem značí, že je v sedle jako doma. Náš netypický duel přitáhne více diváků a křiklounů než je mi milé, ale co nadělám. Srazím hledí, a naše koně proti sobě vyrazí...

Náraz.
Kopí se tříští.
Ačkoliv je lehčí než já sedí v sedle jako přibitá, přesto že můj úder byl o něco lepší. Dost svou menší váhu vyrovnává naprosto mistrovským vedením koně.
Vyměníme kopí.
Druhý náraz.
Kopí se tříští, a kupodivu jsem to já, kdo má co dělat, aby z hřebce nesletěl! Diváci divoce skandují na podporu krásné jezdkyně, a další žel přicházejí, strážných je kolem dosti, je přirozené, že chtějí svou poručici povzbudit.
Třetí kopí.
Situace se obrací díky tomu, že jí mírně klopýtl kůň a má rána byla výborná... leč Lyra stále sedí v sedle!
Čtvrté, páté, šesté kopí. Vyrovnaný souboj.
Sedmé kopí se tříští.
Oba výtečné zásahy. Oba máme obrovské potíže v sedle, ale nakonec jsem to já, kdo končí na zemi. Lyra v sedle takřka zázračně zůstane. Skutečný mistr jezdec! Poté co si užije své dílčí vítězství a ovace diváků pružně seskočí a sahá pouze po meči.

Váhám zda vzít i štít, ale nakonec přijmu čistě šermířský duel.
Tanečním pohybem kroužím kolem své sokyně, jsem trpělivý. To ona nedokáže, až příliš chce zvítězit, což jí může být na škodu. Skvěle útočí, já však brilantně kryju, a stejně skvělý je můj protiútok, odrazí jej, ale s potížemi. Poněkud ubere na agresivitě, pochopila, že narazila na mistra meče. Možná že mne to bude stát vítězství, ale pěstí a podobně útočit nehodlám. Vyměníme si pár výpadů, seků a bodů. Pak jí zahrnu sérií úderů, které se štěstím odvrátí. Když přejde do protiútoku z obrany naznačím sek na levé rameno, kdybych ho nechal dopadnout, byla by zraněna, ale proč to činit v tréninku, že? Pak její sek shora je doprovozen úderem pěstí levačkou. Ubraním se, ale jsem lehce otřesen, ani to mne však nedonutí používat nečestných způsobů boje, ne vůči dámě. I když dáma je vynikající bojovnicí, co si servítky rozhodně nebere. Už jsem zkrátka takový.

Boj trvá dlouho, a nakonec z takového nenápadného mého útoku se vyvine úder klíčový, když její obrana mírně selže, můj meč se zastaví na hrdle jejím.
Davy vypuknou v řev a ovace pro nás oba, musela to být pro ně podívaná.

Mírně se jí ukloním, a ona mne zahrne sladkým udýchaným úsměvem. Byl to krásný boj, Mylady. Nakonec mi bylo potěšením, ačkoliv jsem se mu bránil. Jste skvělá bojovnice Lyro.
Složím jí poklonu, a na poslední chvíli raději spolknu slova: "že v sedle je nepřekonatelná", aby si to náhodou nevysvětlila jinak než to zamýšlím, přeci jen je to seveřanka. Ve skutečném boji, či turnaji bych jí asi porazil dříve, ale v tjostu si na ní určitě budu dávat pozor, pokud se v turnaji potkáme, je to mistryně sedla... to bezesporu.

Pozve mne na pohár vína, a já s díky přijímám, než se objeví další rytíř jehož mne určí los, než se tak stane mám o skvělou společnici postaráno, ten duel ji rozradostnil a rozvášnil, a já rád dělám krásné dívky a ženy šťastné.

Narušitelka

Na ceste za zábavou

Vysoká záhrada, Hrad, spodný cíp Vodných záhrad až Highberth, Trhovisko
Utorok, 6. června 284 AC, jedna popoludnie, jasno, slnečno, mierny vánok
Elyn Tyrell, Margaretta Peruzzi, Igon Vywrel, Victaria Tyrell, Rowena Roxton a dvorné dámy

Medvědice na lovu

Vysoká zahrada, Hrad, Hradní kolbiště
Úterý 6. června 284 AC, odpoledne, slunečno, mírný vánek
Betrand Roxton, Lyra Mormont

Usilovně stále nablízku

Vysoká zahrada, Hrad, Vodní zahrady až Highberth, Tržiště
Úterý 6. června 284 AC, odpoledne, slunečno, mírný vánek
Victaria Tyrell, Rowena Roxton, Zorra Uffering
Elyn Tyrell, Margaretta Peruzzi, Igon Vywrel

Účel světí prostředky

Vysoká zahrada, Hrad, Vodní zahrady
Úterý 6. června 284 AC, rané odpoledne, slunečno, mírný vánek
Cersei Lannister a Rupert Tyrell

Medvědice a Včelí rytíř

Vysoká zahrada, Hrad, Hradní kolbiště
Úterý 6. června 284 AC, odpoledne, slunečno, mírný vánek
Betrand Roxton, Lyra Mormont, Warryn Beesbury

Lady Lyra je jistě velmi krásná a půvabná. Zvláště krátce po boji, kdy jí červeň zdobí tváře, a nijak se netají zájmem o moji osobu. Jde jí podle hovoru o společný možný trénink, a je pravdou že zvlášť ohledně jízdy by mne jistě měla co učit. Přátelství mezi rytíři jsem se nikdy nebránil, avšak musím být velmi opatrný. Neboť Lyra je žena, lady, a klepy se vždy Vysokou zahradou šířily rychlostí lesního požáru. Nechci si s ní cokoliv začínat nad rámec přátelství, neboť bych to bral jako zradu dámy svého srdce Lady Victarie, avšak stranit se jí také nehodlám, vždyť na dobrých čistých vztazích není nic špatného. Když lady Mormont také zatouží cestovat, případně jako stráž, napadne mne dokonce touhu obou žen spojit. Neboť lady Victaria potřebuje ochránce, a lady Lyra je více než kvalitní ochránkyní, je poručíkem gardy, možná pod její a mou ochranou by se mé drahé křehké dámě, svět více otevřel, kdoví... musím to dobře promyslet.

Víno je lahodné, a společnost seveřanky více než příjemná.
Možná by to šlo zařídit. Dáma mého srdce Lady Victaria Tyrell by také ráda cestovala po mém boku, a jistě bude potřebovat kvalitní ochranku, aby jí Lord Mace vůbec někam pustil, proč ne tebe lady Lyro? Mám to zkusit vyjednat s Lordem Tyrellem?
Rozhoduji se být průzračný jako sklo, abych nedával prostor spekulacím, klepům, a v neposlední řadě měl sám čisté svědomí před dámou mého srdce. Lyra poněkud povadne, ale jen na okamžik, buď se nevzdává jen tak lehce, a nebo prostě chce cestovat opravdu hodně, dobrodružství ji jistě láká, to je vidět. Souhlasí abych s Pánem Roviny na to téma promluvil, a tak jí to přislíbím.

Pak doufám, že oněch chyb příliš neudělám. I já se na tvé souboje podívám, mylady.
Pak náš veselý rozhovor utne příchozí páže oznamující, že mne čeká další soupeř. Dvorně se rozloučím s lady Lyrou, a s jejím přáním mého úspěchu mířím opět k svému oři.

Warryn Beesbury
"Létá jak motýl, bodá jak včela!"

Na protější straně kolbiště již kopytem bujně hrabe statný vraník sera Warryna Beesburyho, který je dědicem svého rodu, jež je vazalem Hightowerů. Jejich med a medovina jsou vyhlášené po celé Rovině i v Králově Přístavišti či Lannisportu. To je vše co o seru Warrynovi vím, nikdy jsem se s ním zatím nestřetl. Ve svých barvách černé a medově zlaté se třemi včelími úly na hrudi a štítě teď stojí tento čtyřicátník proti mně.

Praporečník mávl, a naše koně vyrazili proti sobě, měl jsem štěstí a hned první výborně umístěnou ranou jsem vyhodil sera Warryna ze sedla za výkřiku publika. Objel jsem vítězné kolečko, a sesedl. Ser Beesbury bere meč a štít, následuji jej v této volbě, ale vědět jaké martyrium mne čeká, sáhl bych asi po válečném kladivu, to se však nestalo. Zaútočím naprosto fantastickým bodem hned z první, avšak ser sice s potížemi kryje. Nevěřím vlastním očím, co za obranného mistra tu stojí proti mne? Zvolním tedy, protože tohle zdá se bude vysilující dlouhý boj. Beesbury je si vědom své obranné síly a dovednosti, jeho útok jistě přijde ze zajištěné obrany. A tak kolem sebe tančíme, výpad, kryt, náraz štítů, hlavička, kryt, výpad, kryt, a tak pořád dokola. Nekonečné minuty, desítky minut, možná hodina. On létá jak motýl, bodá jak včela! Já se snažím neudělat chybu, a ideálně zopakovat svůj grandiózní úvodní výpad. Uteklo spoustu času než to žihadlo přišlo. Prudké naznačení seku a bleskurychlý bod zpoza štítové hradby, na hraně neúspěchu jsem ucukl, však jeho štít udeřil, a srazil mne k zemi, přišlápl mou ruku s mečem, a umístil hrot své zbraně na moji hrdelní jamku. Bylo dobojováno.

Fantastická lekce obrany sere Warryne! Doufám, že Tě v turnaji nepotkám, prohrál bych.
Složím mu poklonu ještě ležíc na udusané půdě.
Velmi rád bych s tebou pane někdy potrénoval své obranné dovednosti, mohu v to doufat?Včelí rytíř s mírným úsměvem souhlasil.

Ještě chvíli rozumní

Vysoká zahrada, Hrad, zákoutí Vodních zahrad
Úterý 6. června 284 AC, rané odpoledne, slunečno, mírný vánek
Loraine Tyrell, Damion Lannister,
Bethany Bushy, Zarra Uffering a Rozinka

Nákupy

Vysoká zahrada, Hrad, spodní cíp Vodních zahrad, Tržiště
Úterý 6. června 284 AC, jedna odpolední, slunečno, mírný vánek
Victaria Tyrell, Igon Vyrwel, Elyn Tyrell-Norrige, Margaretta Perruzzi, Rowena Roxton, Zorra Uffering

Nákupy

Vysoká zahrada, Hrad, spodní cíp Vodních zahrad, Tržiště
Úterý 6. června 284 AC, jedna odpolední, slunečno, mírný vánek
Victaria Tyrell, Igon Vyrwel, Elyn Tyrell-Norrige, Margaretta Perruzzi, Rowena Roxton, Zorra Uffering

Po přivítání se s lady Elyn a Margarettou se připojím k jejich diskuzi a zároveň odpovím i své paní, lady Victarii, po čem se budu poohlížet v přístavu.
„Chtěla jsem se podívat po nějakém náhrdelníku... ale jestli se už ví, co jsme si pořídily a kolik jsme za to utratily, mohla jsem se rovnou zeptat lady Olenny, jaký že šperk si to koupím...“ zasměji se a potřesu hlavou.

To už se k nám blíží poslední z dam, lady Zorra. Ochotně se posunu, aby měla prostor se k nám vměstnat do kočáru, a zvědavě si přitom prohlížím její šaty.
Ty už zažily lepší časy... Hlavou mi už v ten okamžik víří nápady, do čeho by šlo lady Zarru obléct a jak by jí slušelo...
„Ale ovšem, pojďte k nám,“ vytrhnu se z přemýšlení a pousměji se na plavovlasou lady.

Při rozjezdu kočáru loupnu očima po serovi Vyrwelovi. Jeho lichotka mi zanechá na rtech půvabný úsměv.
Když se kočáry dají do pohybu, odpovím mu:
„Och, děkuji, sere. Líbí se vám? Ale neurazte se, chápete to špatně. Samozřejme nenakupujeme šaty a ozdoby proto, abychom se jimi zkrášlily. Pomyslete, copak by snad lady Victaria nebo lady Elyn - nebo ostatně jakákoli rovinská lady - potřebovala přidávat na kráse?“
Nechám mu chvilku na rozmyšlenou, co odpoví.
„Samozřejmě, že ne. Ale z dobroty srdce si ty nádherné kousky zkrátka musíme osvojit, aby nepadly do rukou někomu, kdo by se o ně nestaral a třeba je dokonce ani nenosil!“
Záměrně trochu přeženu svůj projev, jako by mě taková hrůzná myšlenka přímo děsila, a zamrkám na lady Victarii.

Během cesty kočáry se mé myšlenky rychle zatoulají od turnaje a odívání lady Zorry k mumraji trhů, k souhře hlasů a hudby mezi obchodníky a stovkami, možná tisíci návštěvníků, kteří sem zavítali nakoupit to nejlepší zboží.
Napadne mě i, jak asi nás půjde takto mezi vším tím lidem ohlídat, ale tu starost přenechám jiným.
„Hmm, někde tu cítím pečená jablka... a skořici,“ pronesu k dámám Victarii a Zoře.
Když se kočáry zastaví, jsem první, kdo vystupuje - zaprvé abych si uhladila šaty a povlávající rukávy, zadruhé, abych pomohla ostatním vysedat.
„Kam vyrazíme jako první?“ otážu se přítomných lady, když se shlukneme v kroužku.

Hledat? Nehledat?

Vysoká zahrada, Hrad, Vodní zahrady, Labutí altánek
Úterý 6. června 284 AC, po poledni, slunečno, mírný vánek

Primárně:
lady Cersei Lannister

Lehce se na lady usměji, když stiskne mé předloktí a souhlasí. Šarmantně jí pokynu, a tak ruku v ruce procházíme skrz naše velkolepé sídlo. Musím se vám přiznat, že ač se lady snaží působit vřele, již dávno jsem pochopil, že oba tu hrajeme určitou hru. Ano, tohle je mi více než jasné. A rozhodně musím uznat, že lady je daleko lepší hráčkou, nežli jsem mohl být kdy já sám. Co je to na ženách za šarm, že muže nutí chovat se, jako kdyby byli naprostí blázni?

Přiznám se vám, že ač jsem lady prohlédl, jednoduše mě tohle hraní s ní...Bavilo. Bylo to o tolik jiné, než předchozí snadné výhry. Lady mě uváděla do skutečných rozpaků, a to dle mého způsobovalo, že na ní nic z toho, co jsem zkoušel, nefungovalo. Přesto se však lady dál a dál usmívala. Až celá zářila. Bylo mi jasné, že z toho kouká nejspíš pěkný malér, ale to bych nebyl největší potížista ve Vysoké zahradě, kdybych se malérům vyhýbal obloukem.

Naopak, skáču do nich rovnou po hlavě.
"To máte pravdu, ale vás tipuji na velkou milovnici vín, a když už jich tu máme tolik, byla by škoda vám je neukázat. Navíc náš vinný sklípek poskytuje dle mého názoru větší atmosféru soukromí, nežli keře našich zahrad, a to i když jde o největší vinný sklípek na světě! A mám-li k vám být upřímný, tamní studený kámen a sudy mi jsou oproti zdejším květinám, jejíž názvy příliš neznám, srozumitelnější."
Partie, kterou lady rozehrála, byla nakloněná na její stranu. Lady nebyla ani první, ani poslední šlechtična, která sem přijela s tím, že mě dostane do postele a pak ideálně ke sňatku. Měla ovšem to štěstí, že na rozdíl ode všech těch ostatních, se mi skutečně líbila. Zajímala mě. Což ve mně vyvolávalo rozporuplné pocity.

Rozhodl jsem se po tomto krátkém momentu upřímnosti dát prostor spíše lady. Nikdy jsem nebyl příliš velký řečník, a doposud mi to, že jsem mluvil, spíše ubližovalo. Lady poslouchala, ale nevypadalo to, že by jí to příliš oslovovalo. Místo toho se mě snažila okouzlit tělem, krásnými úsměvy, šarmantními pohyby. Což jsem já přirozeně neuměl. Ale uměl jsem být impozantní. Vyměňoval jsem si s lady každičký úsměv, každičký pohled, a s tím vším jsem jí propadal samozřejmě čím dál tím víc.

Uvědomil jsem si, že se lady mimoděk dotýkám. Samozřejmě, nic nepřístojného, ale přeci jenom o dotyky šlo. Hřbet mé ruky se mimoděk střetával s tím jejím, a přitom jsem si s ní vždy vyměnil vzrušující pohled. Tohle byl boj, ve kterém se naše těla měnila na zbraně určené k porážce toho druhého. Vím, co si říkáte. Ano, nechal jsem lady "náhodou" pocítit mé silné paže, a svaly zmučené dlouholetým usilovným tréninkem. Jsem přeci válečník sakra! Taky se mám čím chlubit!

Nakonec jsem se rozhodl prolomit ticho, když jsme přišli ke kasárnám, pod kterými byl vinný sklípek. "Prosím. Nebojte se, jsme už téměř tam" řeknu, zatímco dámě galantně podržím dveře.
Stráže zde mě už dobře znají. Tohle rozhodně není ani první, ani poslední dáma, kterou si tam dolů vedu. Vědí, že stojím v tomhle směru spíše o soukromí, a tak za zády všech mých ostatních příbuzných obvykle nikoho dalšího dolů nepouští, alespoň tedy ne bez toho, aby mi dali vědět předem. Jsem přeci jenom voják, a jejich lord. A ne každému ze strážných zde ve hradě skončí v hrdle panské víno, a v kapse pár zlatých. Ale já se snažím s touto situací efektivně bojovat.

VINNÝ SKLEP

Jakmile vejdeme do vinného sklepa, lady může okamžitě upoutat především to, jak je rozměrný. Jde přeci jenom koneckonců o největší vinný sklípek na světě, kde jsou miliony a miliony vín, i taková, pocházející z dob, kdy zde ještě ani nevládli Zahradníkové. Víno je pro nás Tyrelly symbolem. Je to pro nás pravděpodobně jeden z nejdůležitějších produktů, a tento sklep obecně rádi ukazujeme, jen pro to, abychom dali najevo bohatství rodiny. Bylo mi hned jasné, že lady má víno ráda, jako ostatně každá žena, takže tohle byla jasná volba.

"Poměrně impozantní, že?" řeknu významně, a zadívám se lady rošťáckým pohledem do očí. "Máte nějakou preferenci, co se vína týče mylady? Nepochybně bychom zde našli něco, co by vám mohlo chutnat" řeknu, a nádech dvojsmyslu v mé řeči slyšíte zcela záměrně. Jen neškodný flirt.
"Zdá se, že můj přítel sklepmistr zde není...Mám nám jej najít, nebo byste raději stála spíše o osobní prohlídku?" řeknu, a přátelsky na lady mrknu.

Tohle jsem byl skutečný já. Troufalý, drzý. A to jsme si ještě ani nedali to víno. Nevím, čím to bylo, ale konečně jsem se začínal cítit naplněný energií. Znovu mi připadalo, jako kdyby se z chlapce vytesal muž. Strýček Rup je zpátky. Že je to náhlé a příliš rychlé? Náhlé možná, ale věřte mi, to druhé o mě za žádných okolností nikdy neuslyšíte.

Zadívám se lady vyzývavě do očí, zvědavý, jakou odpověď v nich dostanu. Mám být ještě troufalejší, nebo už tohle je přes čáru?

Zavedu lady k nejbližšímu stolečku, a vezmu tam tu láhev, která lady nejvíce zaujme. Položím na stůl z blízké přihrádky dvě sklenky, a odsunu dámě židli, aby se mohla posadit. Nabídnu jí ruku, a když si jde sednout, lehce přejedu lady po zádech. Další drzí krok.

Avšak lady je tak přes to přeze všechno pořád tak chladná a vypočítává. Nejspíše jí všechno, co dělám, stále ještě hraje do karet. Se vším počítá. Na všechno má reakci. Na všechno má odpověď.

Ach bohové, jen kdybyste tušili, jak moc mne přitahuje. Možná je to opilostí, možná něčím jiným, ale rozhodnu se do propasti skočit, a následky řešit až poté. Chci jí rozhodit, a ukázat jí tak svou sílu. Že mám tu moc. Že ke skutečnému rytíři mám daleko. Že jsem, co jsem. A že i když mě očarovala, já stanovím ty hranice, a já uvedu věci do pohybu.

Podívám se jí významně do očí. Nemluvíme. Místo toho nechám mluvit řeč našich těl. Najednou jí nepouštím si sednout. Proč? Snažím se číst v jejích očích, a ona nepochybně dělá to samé. Říká se, že pakliže se dva členové opačného pohlaví dívají vzájemně do očí více jak deset sekund, je pravděpodobné, že spolu dříve či později skončí v posteli. A já nám to právě počítám.

10.
9.
8.
7.
6.
5.
4.
3.
2.

Pampeliška mezi růžemi

doprovodná hudba

Poznámka Lady Margaretty ohledně mých znalostí dámských rób mne poněkud zmátla, buďto se mnou lehce koketuje, či se mi vysmívá, anebo skutečně mi složila poklonu. Těžko říct, jaká je skutečnost. Soudě podle toho nadzdviženého obočí si nakonec vyberu tu koketérii, ale skryté hry řeči těla tato exotická dáma ovládá jistě bravurně, takže musím být opatrný. Zahraju to tedy "na křupana":
Takhle bych to opravdu neřekl Lady Margaretto, ale mám oči. A krásné věci na krásných ženách se sluší pochválit. Prostá jadrná odpověď jako brus. Uvidíme jaká bude její reakce, pokud ovšem vůbec nějaká bude. To už mne osloví sama Lady Tyrell. Přání dámy jest mi rozkazem mylady! Řeknu po vojensku, této ženě těžko mohu něco odmítat. Záhy předvádí braavosanka hotové divadlo, není pochyb... je to koketa, ale právě takovýto typ žen dokáže pobláznit hlavu jakéhokoliv chlapa, mne nevyjímaje.

Lady Elyn již dává pokyn abychom jeli, když se ozve rytmické klapání střevíčků po dlažbě nádvoří, následuje dívčí hlas a objeví se lady Zorra. Teď jistě vylétne obočí vzhůru zase mně. Upřímně nečekal jsem jí zde. Ale je to veřejná akce, a už nevím zda jsem se ve Vodních zahradách zmínil, že doprovod kočárů zajišťuji já osobně. Má staromládenecká povaha vyhlásí mírné znepokojení, ale možná jsem jen příliš sebestředný. Sleduji jak půvabně cupitá v postarších šatech, které jí ale velmi sluší, alespoň podle mého. Pozastavím tedy kolonu, aby dívka mohla bez potíží nastoupit, což se také stane. Nasednu na Rigoletta a pro jistotu vyrazím se podívat, zda ještě nějaká lady za námi nechvátá. Není tomu tak. Pokynu, a kočáry se rozjedou podle přání lady Tyrell tou nejkratší cestou do přístavu Highberth. Cestou jedu poblíž kočáru lady Victarie, do něhož se usadila i lady Zorra. Křehká a tichá lady Tyrell je nyní ponejvíce milá mne i mému koni. Úsměv její dvorní dámy Roweny opětuji. Zajisté žádná má paní. Řeknu rozhodně. Na lady Roxton si musím dát pozor, ta dáma šermuje svým jazýčkem lépe, než já mečem.

Tu a tam při jízdě zavadím pohledem o lady Zorru, ale ta mi zdá se nevěnuje žádnou přehnanou pozornost, naopak vlastně mne ignoruje, a řeší s dámami jakési látky na šaty. To mne dost uklidní, prostě náhodné setkání jako tolik jiných. Dokonce se mi i vrátí úsměv na tvář a klusajíce vedle koče slyším, že její projev je velmi skromný, přitom však smělý. Líbí se mi. Byla by skvělou Paní Šeré Rokle, mého hradu, kdybych vybíral uvážlivě. Ale vybírám já uvážlivě? A vybírám vůbec?

To už se kočáry blíží k přístavnímu městečku, a hlavně k jeho tržišti. Omluvte mne dámy. Pobídnu hřebce, abych jel v čele kolony, aby tak každý šejdíř na trhu věděl, že tyto dámy provází sám Šerif. Moji muži již mají instrukce, vždy dva pěší gardisté mají na starosti jednu dámu, ostatní v sedle koní zasíťují celý prostor tržiště ze strategických míst. Z výšky ořů mají lepší přehled. Kam se přidám já, to se teprve uvidí.

Ochutnávka

Vysoká zahrada, Hrad, Vodní zahrady -> Vinný sklípek
Úterý 6. června 284 AC, rané odpoledne, slunečno, mírný vánek
Cersei Lannister a Rupert Tyrell

Vinný sklípek
Úterý 6. června 284 AC, po poledni, slunečno, mírný vánek

Cersei Lannister

Ty vole
Tak zní první myšlenka, která se v mém mozku utvoří. Na tenhle starý trik reagovaly ženy různě, a tak jsem byl skutečně připravený víceméně na vše. Protože jsem už všechno zažil. Facku, panenské červenání, dokonce i ten polibek. Ale tohle? Tohle mě skutečně překvapilo. Lady byla naprosto nekompromisní. Bylo zjevné, co je její cíl, a šla po něm s takovou ctižádostivostí, jakou jsem u ženy ještě neviděl. Samozřejmě to nebylo poprvé, kdy se žena dotkla mého přirození, ale hned takto a takto dravě? Inu, lady se mi rozhodně opravdu hodně zalíbila.

Ženy nebyly dominantní stvoření. Alespoň tedy ne ty, se kterými jsem běžně přicházel do kontaktu. Většina z nich spíše toužila po kontrole mužem, snad z vlastního nedostatku sebevědomí. Lady Cersei byla v tomto směru jiná. Tohle bylo gesto, které bylo drzé, troufalé. Ukázka moci. Možná snad i nabídka. Vyzařovalo, že lady mě chce, a hodlá nade mnou mít moc.

Útočí na mne všemi směry. Smaže mezeru mezi námi jako vítr, a nutí mě čekat v šoku nad její troufalostí, než mi ještě troufaleji ukradne polibek. Zaří v tu chvíli aromatem válečníka, a byli bychom-li ne ve sklípku, ale někde na bojišti, věřím, že by lady byla přinejmenším berserkem. Bojovníkem, který svým zápalem a vůli zvládne zabíjet sám desítky a desítky protivníků.

Chce mě zmást, podmanit. Získat. Však už jsem dávno pochopil, že to je nepochybně její cíl. Očarovat mě, a přinutit ke sňatku.

Jenže lady Cersei si ani zdaleka neuvědomuje, s kým má tu čest.

Je to nebezpečná žena. Krásná žena. Bohatá žena. Dokonce i neskutečně chytrá. Není zvyklá na neúspěch. Není zvyklá na to, aby věci nešly dle jejího plánu. Zjevně ví, jak ošálit všechny muže, kteří jí příjdou do cesty. Jak je využívat. Jak si je podmanit. Jak rozšířit to, co její rod už má.

Kolik básníků pělo své ódy na její krásu? Kolik válečníků padlo v jejím jménu? A přesto bych řekl, že přes všechny její úsměvy a náznaky lady Cersei nikdy nezajímali. A to proto, že se jí nedokázali postavit. Že se nepokusili s lady bojovat. Že se nepokusili nad lady vyhrát.
Lady je válečnice, tělem i mozkem. Tohle je boj. Boj, který pravděpodobně už vedla mnohokrát, a zvítězila. Ale tentokrát v něm hodlám zvítězit já.

Je-li lady Cersei stělesněním řádu ve vší jeho rafinovanosti, je-li tou, co z mužů dělá psy a těm pak nasazuje obojek, pak já budu chaosem, který rozbije její plány, zprzní ódy, které napsaly básnici, dobyje a přivlastní si její krásu. A ona mě za to bude milovat.

Plácnu lady dominantně přes zadek, a pevně jej stisknu. Jen ať cítí, jak jí obepíná má svalnatá, upocená paže. Jen ať ví, že Rupert Tyrell si právě přivlastnil to, po čem pravděpodobně všichni muži v království touží, a nechal na tom své znamení. Opětuji každičký jeji polibek, každý její pohled. Cítím to. Líbí se jí, když před ní demonstruji svou sílu. Odmění toto gesto svou rukou v mém rozkroku, nebo bude raději předstírat stud?

Přejedu z její hýždě dominantně po stehně pod její šat. Nechávám si záležet, aby z mých dotyků měla pořádný pocit husí kůže. Jen ať cítí, že i já jsem válečník, dobyvatel, kterému se právě dostala do hledáčku. Rukou jí navedu, aby mě svou nohou obejmula, a jakmile tak učiní, otočím jí zády ke zdi, ke které jí přimáčknu. Změna. Velká, grandiózní, a krásná Cersei Lannister je právě v mé moci. Laskám jí dravě na krku, a významně se jí dívám do očí. Takovýhle zápal, takovýhle chtíč jsem necítil už léta. Ani s Cecile, ani s žádnou jinou z dalších žen, které jsem kdy poznal. Ten pocit...byl zvláštní. Mohla to být snad i láska?

Ale na to jsem myslet nemohl. Tím bych dal lady výhodu. A to svému protivníkovi nikdy nemůžete dopřát. Třu se o ní svými svaly, zatímco jí laskám na krku. Tohle mají rády snad všechny ženy. Demonstraci síly. Vypracované, spocené, zjizvené tělo, tolik protikladné k jejich vlastnímu. Dívám se jí nekompromisně do očí, a v se snažím číst. Rozhodil jsem jí alespoň trošku, nebo stále ještě dělám to, co ona chce? Jak daleko tohle nechá dojít? Jak moc si to užívá?

Umím být impozantní, a pokud jsem ženy dostal již do této fáze, jsem prakticky k nezastavení. Tohle bylo něco, co jsem dělal často. V čem jsem byl dobrý. Až se z toho stávala prakticky rutina. Lady Cersei tohle změnila. Nutila mě se snažit, vracela celé věci tu zábavu. Kam se již dávno ztratil ten strach z odhalení, který jsem cítil jako mladík, když jsem byl poprvé sám s ženou? Dneska se tomu už nikdo nediví. Kam se ztratil onen zápal, který jsem cítil, když jsem poprvé viděl ženské tělo? Dneska by mě nezaujala snad ani procházející nahá žena na ulici. Stal se ze mě cynik. Ale lady Cersei to všechno vracela. Nikdy jsem se necítil tak, jak jsem se cítil nyní, když byla v mých rukou. Tak mocně.

Pohyby svého těla lady stimuluji. Jazyk těl je důležitý. I když jsme zatím pořád zcela oblečení, cítím vlny, které vyzařuje. Je zvláštní se na ně naladit. Je zvláštní myslet na to být s touto ženou jedno. Třu se o ní a dráždím jí, zatímco se její nehty zarývají do mé kůže. Musím se přiznat, že si to užívám daleko víc a víc, a přestávám být jak racionální, tak opatrný.

Musím ji mít! Musím! Následky budu řešit až později! Chci to vidět. Chci vidět, jak se pohled téhle sebejisté bohyně na moment změní, a bude oddaná mě. Ženy nejsou ze své podstaty dominatní bytosti, ale lady mě nutí o mou dominanci nad ní bojovat. Chci vyhrát! Chci si jí získat. Chci si jí podmanit! Nikdo jiný jí nesmí získat, nežli právě já!!!


Vím, co si nyní říkáte. "A strýčku Ruperte, jak to vlastně všechno tehdá dopadlo?"
Inu, co kdybychom si to tedy ukázali?

TYRELL TV UVEDE

Komnaty Vysoké zahrady byly pompézní jako vždy. Avšak ta tři zlobidla dokázala zdevastovat prakticky vše, co v nich mělo hodnotu. Kluci byli jako smyslů zbavení. Inu, divočáci, to měli po tátovi.
"Tak a dost děcka! Však víte, že vás babička Olenna zabije, pokud tu něco zničíte!"
(Ano, Olenna je ještě živá, tu nezabije nic)
"Ale tatí, my se hrozně nudíme!!!" odpověděly jednohlasně.
Povzdychl jsem si. Bylo opět na mě, jakožto zodpovědném otci, abych pro své zlatovlasé dětičky našel nějakou tu zábavu.
"Inu dobrá, tak mám pro vás návrh. Pojďte ke mě!"

V koprodukci Stanleyho z rodů Kubricků

"Budu vám vyprávět neuvěřitelný příběh. Příběh o tom, jak jsem poznal vaši matku" řekl jsem hrdě, načež všechny děcka protočily oči. "A tatí, bude to na dlouho?" zeptal se můj nejstarší syn.
"Ale vůbec ne." odvětím sebevědomě. "Targaryeni nám dali povolení na devět sezón"

Za přispění Targaryenského fondu královské kinematografie přichází na vaše obrazovky nový sitcom seriál

PAPAPAPAPA

Poplach v zahradách

Vysoká zahrada, Hrad, Kolbiště, Vodní zahrady, Hradní vinný sklep
Úterý 6. června 284 AC, před třetí polední, jasno, slunečno, mírný vánek
Loraine Tyrell, Damion Lannister, Bethany Bushy,
Elinor Costayne, Zarra Uffering a Rozinka,
Johana Vikary, Betrand Roxton, Ellen Drox,
okrajově Cersei Lannister, Rupert Tyrell

V okolí hradního kolbiště bylo vskutku plno diváků, k nimž se přidala i Lady Lorraine spolu se svým početným a rozmanitým doprovodem. Ale nebyla zde jen ona, i jedna éterická děva z dvorních dam mladé Lvice zde pozorovala cvičné boje, snad vyhlížela svého Rytíře na bílém koni. Byla to půvabná tmavovláska, lady Ellen Drox. Žel stala se terčem poněkud hrubých narážek již mírně přiopilých rytířů. Nebyl by to Betrand Roxton, aby se dámy v úzkých nezastal. Slovo dalo slovo, a již zněly verše, jak z úst básníka, tak z úst křehké dámy.

Lady Ellen Drox

Dokonce vzájemné spříznění a galantnost Betrandova lady Ellen natolik okouzlilo, že rytíře požádala, zda by jí neukázal hradní knihovnu. Ten samozřejmě rád vyhověl. Tak shodou okolností spatřila tato jemná dívka svou paní Cersei, jak je vedena serem Rupertem do kasáren gardy, i podivila se tomu. Načež ser Roxton namítl, že ji Rupert Tyrell zřejmě chce ukázat proslulé vinné sklepy Vysoké zahrady. Zlatovlasá lvice si lady Drox všimla také, krátce předtím než ji pohltil hrad. Romantická dívka však tuto skutečnost zatím nehlásila, snad i drží palce své paní v jejím malém dobrodružství, nebo je jen zcela zaujata mladým básníkem.

Mezitím již Lady Allexa Lannet zjistila, že Cersei se ztratila s mladým Tyrellem. S rozhodností Matky pluku vypustila své dámy do zahrad, aby svou paní ihned našli a zajistili jí garde. Avšak zahrady zdejší jsou vskutku rozlehlé, a tak bude chvíli trvat než budou pročesány sedmi dívkami. Všude zní vysoké hlásky dam: Lady Cersei, kde jste?

Pravá ruka lady Allexy, lady Johana Vikary vyrazila směrem ke kolbišti, a bez všech okolků oslovila razantně sera Damiona a lady Lorraine, neboť byli poslední, kdo její paní a seru Rupertovi v zahradách dělal společnost.
Lady Tyrell, sere Damione. Neviděli jste Lady Cersei? Ztratila se svým gardedámám. Což je nepřípustné!

Oběd na terase

Vysoká zahrada, Hrad, terasa nedaleko Smaragdového salónku
Úterý 6. června 284 AC, rané odpoledne, slunečno
Lorent Caswell, Mina Caswell-Tyrell

„Opravdu? To jste o mě tolik bojoval? Tomu se mi skoro nechce věřit…“ Vpravdě o tom vím všechno, alespoň tedy všechno, co matka považovala za vhodné mi prozradit, jelikož jsem na ni v tomto ohledu poněkud naléhala, neboť mi připadalo takřka životně důležité vědět, co všechno je ochotný obětovat.
Nechám se vtáhnout do jeho náručí, s tichým smíchem se mu uvelebím v klíně a pohladím jej po tváři. „Můj drahý, když jsem mluvila o nejvzácnějším hostu,“ začnu a vtisknu mu polibek na čelo, „ani na okamžik jsem nepomýšlela na lorda Tywina,“ a další na špičku nosu, „nýbrž na vás. To vy jste mne zastihl docela nepřipravenou. Kdybych tušila, že vás dnes uvidím, počkám na vás v tom, v čem mě vidíte nejraději. Tedy… alespoň co se šatů týče.“ Ještě jeden letmý na rty.
Zvedám se a hladím ho po paži. „Vidíte tedy, že mě musíte omluvit, abych se mohla jít upravit.“ Nevinně se zazubím a začnu couvat do chodby směrem, kterým leží má komnata. „Takže pokud vám budu chybět, tak si mě budete muset chytit později.“

Hra

Vysoká zahrada, Hrad, vinný sklípek
Úterý 6. června 284 AC, rané odpoledne, slunečno, mírný vánek
Cersei Lannister a Rupert Tyrell

Vysoká zahrada, Hrad, vinný sklípek
Úterý 6. června 284 AC, rané odpoledne, slunečno, mírný vánek

Cersei Lannister

Válka.
Jinak se tomu, co tady probíhalo, ani nedalo říci. Byl to souboj těl, souboj eg, který měl určit, jak se věci budou vyvíjet dál. Stejně jako ve válce zde panovalo pokušení, touha, která zastiňovala veškeré riziko, které bylo zrovna tak jako ve válce vysoké. Tohle byla velká kořist. Největší kořist. A já jí hodlal získat a dobýt.

Lady reagovala lépe, než jsem kdy mohl čekat. Na moje dominantní chování odpovídala svým vlastním, a přesto jsem měl pocit, že mnou touží být nekompromisně dobyta. Byla to hra, zápas, souboj. Něco takového jsem doposud ještě nezažil. A to jsem se považoval za velmi dobrého milence. Ženy se takhle nechovaly. Nechávaly se obvykle tupě dobýt, vzdychaly a šoustaly. Lady však rozhodně nebyla běžná žena. A to mě neskutečně přitahovalo.

Třeme se zběsile o sebe, a již nehledíme na nic jiného. Polibky, hlazení, mučení. Ryla mi nehty do zad, zatímco jsem jí stimuloval pohyby, a přitom jsme ještě nebyli ani svlečení. Byl jsem vzrušený k nepříčetnosti, a nechtěl jsem, aby to kdy skončilo. Hladil jsem jí a líbal za hlasitých vzdychů, zatímco jsem pánví stimuloval to, po čem jsem toužil nejvíc.

I když se lady stále tvářila dost triumfálně, věděl jsem, že s ní dělám setsakramentsky hodně také. V tomhle se už jako milovníci žen naučíte číst. Nepochybně měla mnoho milenců, ale byl k ní někdo někdy tak nekompromisní jako já?

Tahle ženská bude moje, jen a jen moje. Hodlám se o tom pojistit. Nikdo jiný jí nemůže mít. Nesmí!!! Dobyju a přivlastním si tuhle bohyni, i kdyby to mělo být to poslední, co kdy udělám!

Zatlačí mě, abych jí pustil, a já jí vyhovím. Musím se přiznat, že ač jsem jí chtěl dominantně dobýt, její iniciativa se mi též velmi líbila. Tohle nebylo znamení toho, že jsem udělal něco špatně. Ani znamení toho, že najednou je konec. Ne. Tohle byl čas na mou odměnu.

Stáhne ze mě košili a zahodí jí kamsi pryč. Ušklíbnu se. Je zjevné, že se jí líbí, co vidí. Ale co bude dál? Díváme se jeden druhému do očí, a já se snažím číst a zjistit, co plánuje. Čekání. Načasování. Napětí. Lady byla jako hodinky, skutečně jako ztělesněný řád. Uměla budovat atmosféru, zajistit, že prožitek, který z jakékoliv její odměny dostanu, bude co největší. A když pak odměna dorazila, nutno říci, že mi málem upadla čelist z toho, co jsem viděl.

No ty vole pomyslím si.

Na chvilku stojím jako přikovaný. Tohle není samozřejmě poprvé, když jsem viděl ženské poprsí, ale nikdy jsem neviděl takové. Lady měla neskutečné tělo, samo o sobě by se dalo nepochybně považovat za zbraň. Připadal jsem si znovu jako malý puberťák, který konečně viděl jak vypadá ta "žena" po které celý život toužil. Je to jako kdyby všechny ostatní, všechny ty služky a děvečky, ani ženy nebyly. Jako kdyby tady přede mnou stála skutečně samotná bohyně.

Do prdele, já se asi zamiloval.

Ale nesmím teď ukázat slabost. Ne, naopak, cítím se teď silnější, než jsem se kdy cítil. Tohle je moje výhra. Ona chce mě. Původně nepochybně jen kvůli politice, ale nyní? Tohle už bylo osobní. Tohle už bylo mimo plán.

Přistoupím k ní, a významně se jí dívám do očí. Tik tak. Lady ví nepochybně, co jí čeká, ale přesto jí nechávám tápat v očekávání. Leccos jsem se přiučil.
Díváme se jeden na druhého, a cítím tu touhu mezi námi. Připadá mi, že celý hořím. Že mé srdce ani zdaleka nestíhá to všechno, co se s mým tělem děje. Jsem tvrdý jako nikdy předtím, a celé mé tělo přímo křičí potom, abych si vzal vše, co je po právu mé.

Plácnu jí tvrdě znovu přes zadek. To je její odměna. Utiším její vyjeknutí polibkem, a vezmu jí za boky, které začnu nekompromisně hladit. Otočím jí, a třu se na ní tak, aby mě cítila po celé ploše svého těla. Aby cítila, jak jsem tvrdý. Cítila mé svaly, můj horký dech. Obepínám jí nohama, a pohyby pánví jí stimuluji a dráždím. Svýma svalnatýma upocenýma rukama jí přejíždím po břiše a bocích, načež jí pevně chytnu za prsa, a ukradnu jí dlouhý polibek. Nepřestávám jí dráždit, zatímco jí horlivě líbám a mačkám poprsí. Poté jí rukou sjedu nekompromisně mezi nohy.

Nejsem hlupák. Vím, že nemáme příliš času. Nepochybně jí už všude hledají. Ale chci, aby to cítila. Aby věděla, jaké to je, když věci nejdou dle plánu, a muž si jí vezme a ovládne. Chci učinit poslední, finální tah. Chci cítit jak je tahle drzá, chytrá, nebezpečná žena neskutečně vlhká z toho, že je zcela v mojí moci. To je můj dar pro ní.

A tak jí zuřivě líbám, mačkám prso a dráždím po sukní, zatímco pánví naznačuji přesně co přijde. Cítí mou zuřivou, ztopořenou chloubu, demonstraci síly. Je to nabídka. Nabídka úplného dobytí, které lady nejspíše nikdy nezažila, a nezažije. Nabídka věcí, které by mohly být.
A pak...přestanu. Pustím lady, a kousíček poodstoupím, načež si jí prohlédnu od hlavy až k patě. Změna. Jsem si jistý, že lady čekala, že to bude ona, velká Cersei Lannister, kdo mě zastaví v mém nekonečném bažení po ní. Kdo mě upozorní, že nemáme moc času, že riziko je příliš velké, že PJ co čte tyhle řádky už málem omdlel, a tak dále. Ale tohle byl můj rájón. Nedělal jsem nic z tohohle poprvé, dokonce ani ne se šlechtičnou. Uvědomoval jsem si riziko, které sebou moje jednání nese.

Přesto je mi jasné, že lady zoufat nebude. Ale možná právě v to doufám. Kdo ví. Tohle byl jen průzkum. Průzkum, který by se možná mohl změnit i v něco víc. Nebyl jsem si jistý, jak mám svým citům pro lady rozumět. Nikdy jsem se takhle vůči ženě necítil, a díky tomu jsem byl neskutečně zmatený. Věděl jsem poměrně jasně, co chci, což byla samotná lady, ale potřeboval jsem prostě čas na to si vše promyslet. Rozhodně jsem k ničemu, co hodlám udělat, nechtěl být nucen kýmkoliv z našeho četného příbuzenstva.
"Nepochybně nás, respektive tebe, hledají jak smyslů zbavení, zlato" řeknu zadýchaně, ale nekompromisně. Myslím si, že tady už nebyl žádný prostor na hraní na rytíře ani nějakou přetvářku. Věděla, co jsem zač, a já věděl, co je ona. Věděl jsem dobře, co si teď můžu dovolit, a co ne.
"Nemyslím si, že by nám pomohlo, kdyby nás tu kdokoliv takhle načapal"
Ví to, samozřejmě, že to ví. Tohle setkání nemohlo nikdy skončit sexem jako takovým, ale nutno uznat, že jsme se dostali opravdu blízko. A příště...kdo ví, co by mohlo být.

Gentlemansky lady pomůžu navléci šat. Chci, aby viděla, že nejsem jen hrubián, když na to přijde. Sám si znovu nasadím svou košili, pohozenou opodál. Je vidět, že oba jsme mistři v tom, co děláme. Nepochybně oběma hrozilo odhalení už několikrát, ale zatím se nikomu nepovedlo nás chytit.
Vyměním si s lady pohled. "Můžu počítat s tím, že se uvidíme večer a probereme...tohle, co právě proběhlo? Zahrada má uši všude, avšak bez důkazů jsou to jen drby. V kolik bych mohl přijít?" Nepočítám s tím, že by můj návrh odmítla, a dávám to najevo. Chci jí, a ona chce mě. Nevím, zda večer budeme skutečně mluvit, nebo se pomilujeme jako smyslů zbavení. Těžko říci. A jen bohové vědí, co přinese ráno.

Ale železo se musí kout, dokud je žhavé.

Ley a její příprava

Jako slonice v porcelánu

Vysoká zahrada, Hrad, křídlo hostitelské
Sobota 3. června 284 AC, tři dny vzad
Leyla Serett, Karya, nějaká lanisterská služka

Slonice z porcelánu v intrikách... tam možná

Vzruch na kolbišti

Skóre? 1:0 pro Růži… Hear me roar!

Poplach na další frontě

- Vysoká zahrada, Hrad, Kolbiště
- Úterý 6. června 284 AC, odpoledne, slunečno
- Loraine Tyrell, Damion Lannister, Bethany Bushy, Elinor Costayne,
Zarra Uffering, Rozinka, Ellen Drox, Johana Vikar
okrajově Cersei Lannister, Rupert Tyrell

Hledá se Nemo...Dory...teda Cersei.


Vysoká zahrada, Hrad, Kolbiště
Úterý 6. června 284 AC, odpoledne, slunečno
Loraine Tyrell, Leyla Serett, Bethany Bushy, Elinor Costayne,
Zarra Uffering, Rozinka, Ellen Drox, Johana Vikar

Vysoká zahrada, Hrad, vinný sklípek
Úterý 6. června 284 AC, rané odpoledne, slunečno, mírný vánek

Cersei Lannister

Je zvláštní sledovat onu podivnou směsici emocí, které na mě sálají z očí lady Cersei. To zmatení, téměř až vztek, který je ale smíchaný s tou největší touhou. Lady vypadá, že sama neví, zda mě chce roztrhat nebo zulíbat. Pravděpodobně obojí, což je svým způsobem velmi roztomilé. Skutečně se mi to podařilo. Rozhodit tuhle krásnou, nebezpečnou lady. Ztělesnění řádu konečně poznalo trochu chaosu. Přejedu lehce lady pohledem. A rozhodně si to užilo.

Každý člověk v sobě má zvířecí stránku. A lady mi právě ukázala tu svou. Byla naprosto nekompromisně něčím, co bych klidně nazval alfa samice. Doposud jsem měl zkušenosti se spoustou žen, ale nikdy ne s takovouhle. Byla dravá, nebezpečná, a chytrá. Potřeboval jsem veškerý svůj um na to, abych se stal pánem situace, a věřím, že kdokoliv jiný by v daný moment nejspíš selhal. A právě proto jsme si to oba také tak neskutečně užili.

Každá žena touží být dobyta. I tak sebevědomá, jako lady Cersei. Třebas je to přirozený řád věcí, kdo ví, ale je mi jasné, že lady po mě touží nyní víc, než kdy toužila po komkoliv v životě. A nejhorší je, že já cítím pravděpodobně to samé. A dokonce o svých citech už ani nepochybuji. Ale pouhé dobytí je příliš jednoduché. I když po něm toužím, sám nevím, zda jej vlastně skutečně chci dosáhnout. Chci se s lady přetahovat. Bojovat. Hádám, že tak už to my alfy máme.

Večer se pomilujeme. A já budu nahoře. Protentokrát. Ve vzduchu je to cítit. Dobyl jsem hrad, a bylo načase, abych si vzal, co je po právu mé. Všechno to zlato a poklady, které si právě drze přivlastnil Rupert Tyrell. Nemůžu se dočkat.

Ale, v cestě mi stojí ta jedna jediná věc, kvůli které sem lady přišla, a po které lady skutečně touží. Bylo otázkou, zda jsem připraven vykonat takové rozhodnutí. Byly mé city k lady skutečné?

Oba dva se proměníme během několika chvil. Nikdo by nepoznal, že mezi námi k něčemu došlo. A to mi jen dále prokazovalo, že můj vztah s lady je přinejmenším...dynamický. Byli jsme si svým způsobem podobnější, než se na první pohled zdálo. Ostatně, chaos i řád jsou si blíže, než by si kdy kdo pomyslel.

A tak teď přede mnou opět sedí neprostupná Cersei Lannister. Chladná jako ocel, rytmická jako hodinky, krásná a hrdá jako skutečný lev. A kdokoliv, kdo by sem přišel, by jí viděl přesně takto. Ale já ne. Já viděl ty dva plameny v jejích očích, které se dívaly mým směrem. Byla výborná herečka i intrikánka, ale naší vzájemnou touhu jsme už před tím druhým nedokázali zakrýt. Vytvořila se mezi námi určitá komunikace, skoro jako mezi skutečnými partnery. Ženu ostatně nejlépe poznáte v posteli. Všiml jsem si, že jí pohled drze sklouzl i k mému rozkroku.
Jsem zvědavý, co bude říkat, až ho uvidí na vlastní oči.

Četla mě, a já jsem četl jí. "Příjdu" odvětím jí krátce, ale nekompromisně. Sám si naliji sklenku. Vínu příliš neholduji, jak už bylo řečeno, ale budu držet basu.

Její návrh mi přijde úsměvný. Skutečně znovu začala pracovat ona chladná, pragmatická mysl. Jak zařídit, abychom měli večer klid? Inu, konečně se dostáváme k jádru věci.
"O to se už postarám. Doneseme sud. Moji muži z nich budou nepochybně dost unešení..." A ony z nich nepochybně také. Vždyť jaká služebná ze Západu netouží po romantické noci s rytířem vytříbených mravů z Roviny? A jaký z těchto rytířů netouží po tom provětrat pár naivních sukní ze Západu?

"Můžeme to udělat i oficiální" řeknu, a upiji sklenku. "Tak by nemohl nikdo mít žádné řeči. Krátké pití, povídání, tobě se udělá zle, já se nabídnu, že tě doprovodím."
Pragmatismus. Intrikáření. V tomto směru bych nikdy nešel proti vlastní rodině. Ani kvůli lady Cersei. Ale intrikařit o tom, jak dostat do postele lady Cersei? Zde jsem dokázal být hotový Malíček.

Lehce položím ruce na stůl, zatímco se lady protahuje. Její další otázka mě zaujme. Zdá se, že lady touží zjistit, co jsem za člověka i mimo postel. Hodně žen se na tuhle jizvu ptá, a všechny vlastně zajímá ve skutečnosti to samé. Mám pověst děvkaře, což jsem nikdy ani nezakrýval. Nebyla tahle jizva nebo nějaká jiná důsledkem toho, že jsem zradil důvěru předchozí nešťastnice? Zranil mě zhrzený milenec? Mají si na něco takového dát pozor?

"Je to zranění od dřevce. Nejstarší jizva, co mám. Není na tom vlastně nic velkolepého. Byl jsem mladý a hloupý. Prohrál jsem svůj první střet na turnaji v životě kvůli špatnému držení těla. Dřevec mi zajel rovnou do mezery v brnění, kde se zlomila špička. Pak jsem spadl z koně. Zlomil jsem si ale naštěstí jen levou ruku"
Není to žádná sebechvála. Tahle jizva je připomínkou mého neúspěchu v minulosti. Chyby, která mě stála hodně. A byla jednou z jistot, že budu vždy extrémně opatrný, abych si žádnou další jizvu na těle i na duši nepřihodil. Zadívám se jí významně do očí, a sleduji její reakci. Pak sklopím zrak.

"Chutná ti, zlato?" zeptám se, a pokynu jí sklenicí vína. Měli bychom společně pít častěji.

Nákupní horečka

Vysoká zahrada, přístav Highberth, Tržiště
Úterý 6. června 284 AC, jedna odpolední, slunečno, mírný vánek
Victaria Tyrell, Igon Vyrwel, Elyn Tyrell-Norrige, Margaretta Perruzzi, Rowena Roxton, Zorra Uffering